Vznik postmoderny, architektura, umění, jazyk, hudba

9. Architektura a postmoderna 

Syntetická povaha současné architektury a urbanismu vede ke spolupráci umělců i odborníků 
humanitních a technických věd při hledání odpovědí na otázky, jak bude vypadat 
architektura naší budoucnosti. Hledají se nové metody a prostředky, jak připravit pro člověka 
adekvátní prostředí odpovědným formováním prostředí měst a vesnic. 

Před architekturou a urbanismem začátku jednadvacátého století let leží nové úlohy řešit a 
formovat obraz budoucího hmotného a zprostředkovaně i sociálního prostředí třetího 
tisíciletí. A to ve zcela nových podmínkách rostoucího demografického a společenského 
pohybu a nových technologií a těmito faktory vyvolaného ekologického napětí. Proto 
architektura v současné době už není krásným a nezávislým uměním, uvědomuje si svoje 
poslání a odpovědnost. Stává se věcí všech, má nové souřadnice humánního a technického 
kontextu s prostředím. V závislosti na technologii, organizaci výroby i a společenských 
změnách vznikají, rozvíjejí a přetvářejí se nové, době adekvátní architektonické styly. 
Poslední desetiletí jsou charakteristická rychlým vznikem, vývojem a světovým rozšířením 
různých architektonických směrů, trendů a hnutí. Přehled v situaci často komplikuje jejich 
vzájemné ovlivňování, míšení a splývání i jejich často překotný vývoj. Názor odborníků na 
jejich přínos, význam v současné architektonické tvorbě i na jejich další možnosti vývoje se 
různí. Shodují se pouze v tom, že jednotný velký styl, jakým byl např. jeden z posledních - 
empír či secese - nevznikl, i když byl jeho příchod mnohdy předpokládán a často prorokován. 

Moderní architektura 

Od konce první světové války do zhruba konce šedesátých let největší rozšíření zaznamenala 
tzv. moderní architektura, které se také často a právem říká internacionální styl. Zrodila ho 
evropská avantgarda po první světové válce s ideou socialismu a s ideálem vytvoření 
dokonalého bydlení pracujících. Když Walter Gropius, ředitel Bauhausu, emigroval z hnědého 
Německa a v třicátých letech přišel do Harvardu, americká architektura, předtím až na 
výjimky tradicionální, se přes noc změnila. Pro následujících třicet let evropská i americká 
architektura - a to ve všech oblastech - byla založena na uměleckých koncepcích vytvořených 
pro dělnická sídliště koncem dvacátých let. Tyto protihistorizující a racionální koncepce 
bezkonkurenčně udávaly tón a změnily tvář měst mnoha kontinentů. Koncem sedmdesátých 
a počátkem osmdesátých let se zdálo, že se moderna vyčerpala, že již nemá možnosti vývoje, 
že nemá novým mladým generacím co říci. Byl kritizován její individuální chlad, bezcitná