Majkus Z. (2007) Obecná Zoologie

- 52 - 

kolonii jako celek. U některých hydroidních polypů se mohou stolony po 
vytvoření pupenů  rozpadnout a tím dát vznik samostatným jedincům, případně 
druhotným dceřiným koloniím. 
Pučení se může u některých živočichů vyskytovat i v období larválního vývinu 
např.pučením mladých tasemnic rodu Echinococcus kdy z cysticerkového vaku 
vzniklého z larvy tasemnice a vyvíjejícího se v játrech, či v jiných orgánech savců 
vznikají stovky  menších váčku ve kterých pučí dovnitř množství hlaviček 
(skolexů), dávajících vznik novým tasemnicím. Z jediného vajíčka tak vzniká 
velké množství individuí a tak se vyvažují ztráty vznikající u parazitů střídáním 
hostitelů a mezihostitelů a zároveň se zvyšuje jejich invazivita.  
Vnější pučení je více rozšířeným způsobem nepohlavního rozmnožování než 
fisiparie. Mnohdy souvisí se vznikem kolonií neboť dceřiní jedinci zůstávají 
vzájemně spojeni dlouhými tělními výběžky stolony. Častěji se však pupeny od 
mateřské těla oddělují a vyvíjejí se v samostatné jedince 
 
Vnitřní pučení (gemulatio) 
Při pučení vnitřním vznikají pupeny vnitřní (klidové pupeny gemule). S vnitřním 
pučením (gemulatio) se setkáváme hlavně u sladkovodních houbovců a 
mechovek, žahavců  třídy polypovci (Hydrozoa), tasemnic rodu Echinococcus, u 
mnohoštětinatých červů a sporadicky se vyskytuje i u medúzovců nebo některých 
pláštěnců (sumek).  
 
Gemulace 
Proces vzniku vnitřních pupenů se nazývá gemulace. K vnitřnímu pučení dochází 
při nástupu nepříznivých podmínek  (snížení teploty, nedostatek potravy, začátek 
zimy, v tropech před obdobím sucha). Jsou tedy stádiem ve kterém živočich 
přečkává nepříznivé období (anabiotické přežívaní). Do určité míry slouží také 
k šíření málo, nebo zcela nepohyblivých druhů hub, neboť gemule mohou být 
přenášeny na nohách nebo na peří vodních ptáků do nově vzniklých nádrží. 
Gemule sladkovodních houbovců mají spongiovou schránku s křemičitými 
jehličkami různého tvaru (tzv. sklerity). Schránka má vzdušné komůrky, které 
umožňují plavání gemulí na povrchu vodní hladiny. Uvnitř klidového pupenu je 
masa nediferencovaných buněk (archeocyty), které obsahují bílkovinná a lipoidní 
granula jako zásoba výživy. Zatímco mateřská houba odumírá, gemule přečkávají 
nepříznivé podmínky. Na jaře po návratu příznivějších podmínek gemule 
vycestovávají ze schránky otvorem zv. mikropyle a dávají množením a 
diferenciací vznik nové houbě.  
 
Fragmentace 
Zvláštní a málo běžný způsob nepohlavního rozmnožování je fragmentace známá 
u hub, sasanek, hydroidních polypů a některých červů. U sasanek se fragmentace 
nazývá  lacerace a představuje způsob rozmnožování, kdy se od nožního terče 
sasanky oddělují kousky těla, které se vyvíjejí v dceřiné jedince. Fragmentace se 
od fisiparie liší tím, že se od mateřského těla oddělují jen malé částí těla, takže 
integrita mateřského těla zůstává zachována  a od pučení se liší tím, že nevznikají 
pupeny.