Majkus Z. (2007) Obecná Zoologie
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
amfimixis.
epigamně, o pohlaví je pod vlivem vnějších podmínek rozhodnuto až v období
vývinu jedince (u rypohlavce Bonelia viridis)
Genetický (genotypový) gonochorismus
U typických gonochoristů (hlavně hmyz, hlístice, většina ostnokožců, obratlovci)
se vytvořil v průběhu evoluce mechanismus, kterým je pohlaví určeno syngamně
(v procesu oplození). Pohlaví je závislé na genotypu (určující vliv pohlavních
chromozómů). Heterogametie samčího pohlaví AAXY (nebo AAX protože
chromozóm Y může v některých případech chybět) se označuje jako typ
Drosophila (typ savčí), heterogametie samičího pohlaví (AAZW) jako typ
Abraxas (podle píďalky angreštové, typ ptačí).
K typu Drosophila patří savci, z
plazů krokodýlové a některé želvy,
z obojživelníků většina bezocasých, některé ryby a některé řády hmyzu.
K typu Abraxas náleží ptáci, většina plazů, ocasatí obojživelníci, mnohé ryby a
některé řády hmyzu.
Pohlavní chromozómy nejsou samy o sobě příčinou rozlišení pohlaví, nýbrž
přispívají k tomu tím, že umožňují segregaci a distribuci maskulinizačních a
feminizačních faktorů, které jsou přítomny u jedinců obou pohlaví.
Fenotypický gonochorismus (epigenetický gonochorismus)
Za určitých okolností může dojít ke střídání (alternování) pohlaví v závislosti na
vnějších podmínkách.Příkladem může být rypohlavec dvojhlavý (Bonelia viridis) z čeledi echiuridae,
který se vyznačuje výrazným pohlavním dimorfismem (samička měří s chobotem
až 20 cm, zatímco samci jsou velcí jen několik milimetrů). Z oplozených vajíček
- 58 -
se líhne volně plovoucí larva, která po ukončení svého vývinu přisedá ke dnu a
mění se na velkou samičku. Dosedne-li však larva na chobot dospělé samičky, pak
se mění na malého samce, který se po krátkém čase odlučuje od chobotu a vniká
do jejího pohlavního vývodu kde se usadí.
Sekundární pohlavní znaky:
Sekundární pohlavní znaky podmiňují vznik sexuálního dimorfismu (pohlavní
dvojtvárnosti). Mohou být buď trvalé nebo periodické (dočasně zvýrazněné např.
v
období rozmnožování). Zajímavá je skutečnost, že druhy s
výraznějším
pohlavním dimorfismem vykazují větší mortalitu samců. Mnohé druhotné
pohlavní znaky slouží přímo k rozmnožovací funkci (kopulační orgány), jiné
umožňují rozmnožovací chování (při vyhledávání partnera např. nápadné zbarvení,
světélkující orgány, vydávání specifických zvuků, tělní výrůstky a přívěsky atd.).
U některých druhů živočichů vydávají jedinci odděleného pohlaví velmi účinné
specifické pachové signály (např. feromóny). Velmi rozšířeným sekundárním
pohlavním znakem je rozdílná velikost pohlaví, samci bývají většinou větší, ale
např. u některých bezobratlých je tomu právě naopak (u pavouků je někdy až
výrazně větší samice, souvisí to s produkcí vajíček a s péčí o potomstvo). U savců
je dalším charakteristickým znakem vývoj mléčné žlázy a produkce mléka
(laktace), kterým jsou mláďata krmena.
Chování samic různých druhů živočichů směřující k péči o potomstvo (mláďata)
se označuje jako mateřský instinkt. V některých případech však pečují o mláďata
obě pohlaví (např. u ptáků), nebo dokonce jen samec (mořský koník, koljuška
tříostná).
Vývoj sekundárních pohlavních znaků u mnohobuněčných živočichů je řízen
hormonálně (účinkem pohlavních hormonů) a určován buď genetickou konstitucí
nebo (a to je případ častější) závisí na přítomnosti a vývoji samčích a samičích
gonád, které ovlivňují somatické buňky prostřednictví chemických mediátorů.