PLAZY-zkouška-celá-teorie

Vývoj zemského jádra a pláště

• V zemském nitru dochází k radioaktivnímu rozpadu nestabilních prvků

• Při této reakci se uvolňuje velké množství tepla

• Vlivem tohoto uvolněného tepla dochází k natavení pevného materiálu

• Hmota v tekutém stavu následně podléhá gravitační diferenciaci

  • Působením zemské tíže dochází k hromadění těžších prvků v těžišti planety, zatímco lehčí prvky se pohybují ve směru opačném

• Přítomnost konvekčních proudů v zemském plášti významně působí na gravitační diferenciaci hmoty a přenos tepla

• Nejzásadnější vliv na migraci chemických prvků do jádra a pláště má rozpad fayalitu (Fe2SiO4) na hranici jádra

• Při vývoji zemského pláště dochází k jeho obohacování o SiO2

• Při vývoji zemského jádra dochází k jeho obohacování o Fe

• Kyslík zbylý z rozpadu fayalitu oxidoval Fe na FeO a následně FeO na Fe2O3

Vývoj zemské kůry

• Kontinentální drift:

  • Alfred Wegener (1910) - Předpokládal pohyb jednotlivých kontinentů, jejich rozlamování a kolize

  • Důkazy o rozlamování a oddalování kontinentů:

    • Podobnost pobřeží 2 kontinentů (např. J Amerika x Afrika)

    • Návaznost geologických struktur na okrajích kontinentů

    • Výskyt shodných zkamenělin

    • Analogický dosah zalednění

  • Předpokládal vývoj kontinentů z jednoho prakontinentu – Pangaea

    • Ten se počátkem mezozoika rozlomil na severní Laurasii (Eurasie, Grónsko, Severní Amerika) a jižní Gondwanu (Afrika, Jižní Amerika, Austrálie a Indie)

    • Mezi nimi se rozprostíral praoceán Tethis

• Tektonika litosférických desek:

  • Teorie tektoniky litosférických desek na rozdíl o teorie kontinentálního driftu neuznává pohyb jednotlivých kontinentů, ale celých litosférických desek, jejichž jsou kontinenty součásti

  • Horniny procházejí cyklem: zvětrávání, odnos, sedimentace, klesání, metamorfóza, magmatismus, zvětrávání

  • Zemská kůra je tedy tvořena:

    • Vyvřelými (magmatickými) horninami

    • Usazenými (sedimentárními) horninami

    • Přeměněnými (metamorfovanými) horninami

  • Základem je systém velkých a několika malých litosférických desek plovoucích po astenosféře:

    • Plastická, elektricky vodivá vrstva ve svrchním plášti umožňující pohyb litosférických desek

    • Výrazně snižuje rychlost průchodu seismických vln

    • Má vyšší hustotu než litosféra a nižší vizkozitu

    • Její teplota je odhadována na 1 400 °C

    • Nachází se v různých hloubkách v závislosti na měnící se mocnosti zemské kůry

  • Litosférické desky jsou tvořeny kontinentální nebo oceánskou kůrou

    • Kontinentální kůra: mocnější, starší, menší hustota (2 700 kg.m-3)

    • Oceánská kůra: menší mocnost a stáří, vyšší hustota (3 300 kg.m-3)

  • Pohyb desek je prezentován na jejich okrajích, 3 typy okrajů litosférických desek:

    • Divergentní okraje

      • vzniká zde nová zemská kůra (desky se rozestupují a mezi nimi vystupuje magma)