PLAZY-zkouška-celá-teorie

1. Troposféra (do 11 – 17 km)

   • Teplota s výškou klesá – teplotní adiabatický gradient (0,65 °C na 100 m)

   • Ohraničena tropopauzou (izotermie) – 1,5 km tlustá

   • Výskyt všech meteorologických jevů

2. Stratosféra (tropopauza až do 50 km)

   • Do 25 km teplota narůstá, pak izotermie

   • Bez vodní páry – občas perleťová oblaka

3. Mezosféra (50 – 80 km)

   • Teplota klesá až na -100 °C

   • Bez vodní páry – stříbřitá oblaka z prachu

4. Termosféra (80 – 800 km)

   • Vzestup teploty díky velké kinetické energii molekul vzduchu

5. Exosféra

   • Molekuly mohou opustit atmosféru

   • Horní hranice není jasně stanovena

• Podle interakce s aktivním povrchem

1. Planetární mezní vrstva:

   • Do 1,5 km

   • Velký vliv aktivního povrchu na proudění vzduchu

   • Vlastnosti atmosféry jsou dobře vyjádřeny svým denním chodem

2. Volná atmosféra:

   • Nad 1,5 km

   • Aktivní povrch již nemá vliv na proudění vzduchu

Sluneční záření

• Dvojaký charakter

  1. Korpuskulární záření – proud atomových jader

  2. Elektromagnetické záření

• Vlnová délka (λ)

  • UV záření (6,7 %) – λ < 400 nm

  • Viditelné záření (46,8 %) – 400-760 nm

  • Infračervené a tepelné z. (46,5 %) - λ > 760 nm

• Solární konstanta: celková intenzita elektromagnetického záření dopadajícího na horní hranici atmosféry na jednotkovou plochu kolmou ke slunečním paprskům při střední vzdálenosti Země od Slunce

• Insolace: intenzita záření dopadající na horizontální plochu

• Vlnové záření je při průchodu atmosférou pozměňováno, což závisí na:

  • Hustotě atmosféry

  • Obsahu aerosolů

  • Vlnové délce záření

  • Délce tratě po které prochází atmosférou

• Atmosférická extinkce:

= Zeslabení záření (záření je při průchodu atmosférou pohlcováno, rozptylováno a odráženo)

• Pohlcování

  • 6-8 % podíl na celkovém zeslabení

  • Selektivní pohlcování – různé složky atmosféry pohlcují různé délky záření

  • Dochází k přeměně E na tepelnou energii

• Rozptyl (difuze)

  • Způsobuje nejvýznamnější změnu záření

  • Molekulový rozptyl (Rayleighův)

    • Rozptyl záření je nepřímo úměrný vlnové délce a přímo úměrný intenzitě

  • Aerosolový rozptyl

    • Nezávisí na vlnové délce a nedochází ke změně spektra

• Odraz

  • Závisí na albedu (ovlivněno barvou povrchu, strukturou povrchu, vlhkostí povrchu a vlnovou délkou záření)

• Atmosférická refrakce:

  • Zakřivování dráhy slunečního paprsku v atmosféře

  • Světelný paprsek se při průchodu z jednoho prostředí do druhého láme v závislosti na rozdílu hustot obou prostředí – Snellův zákon

  • Jelikož hustota atmosféry postupně roste směrem k zemskému povrchu dochází k mnohanásobnému lomu procházejícího paprsku, což v důsledku znamená jeho ohnutí

  • Důsledky refrakce:

    • Vesmírná tělesa pozorujeme na jiném místě než se skutečně nacházejí

    • Refrakce zvyšuje měřené hodnoty zenitových vzdáleností

    • V blízkosti obzoru pozorujeme zploštění slunečního a měsíčního kotouče

    • Vesmírná tělesa vidíme nad obzorem v době kdy jsou ještě nebo již pod ním

    • Velikost refrakce je nepřímo úměrná teplotě a přímo úměrná tlaku vzduchu