PLAZY-zkouška-celá-teorie

Elipsoid

• Pro kartografické a geometrické účely je geoid i sféroid nepoužitelný

• To vedlo ke snaze nahradit tyto tělesa značně zjednodušeným tělesem

  • Obecný zemský elipsoid

    • elipsoid, který nahrazuje geoid a má vhodné rozměry i polohu vzhledem ke skutečnému povrchu Země

  • Referenční elipsoid

    • rotační elipsoid, který se celý nebo jen částí dobře přimyká ke geoidu

    • Referenční plocha = plocha referenčního elipsoidu, která je základem přesných kartografických konstrukcí mapových děl

• Rotační elipsoid:

  • Velikost a tvar rotačního elipsoidu je vyjádřena 4 parametry:

    • Numerická výstřednost (e)

    • Hlavní poloosa (a)

    • Vedlejší poloosa (b)

    • Zploštění (i) i = (a – b)/a

  • Používané druhy elipsoidů:

    • Besselův elipsoid (1841)

      • i = 1/299

      • Konstrukce map našeho území až do roku 1953

      • Velké odchylky od geoidu na Dálném východě (až 400 m)

    • Hayfordův elipsoid (1909)

      • i = 1/297

    • Krasovského elipsoid (1940)

      • i = 1/298

      • Dosud nejpřesnější elipsoid

      • Používán pro tvorbu vojenských map

• Trojosý elipsoid:

  • Rovníkovým i polárním řezem je elipsa

  • Poledníky jsou tím pádem nestejně dlouhé

  • Nejdelší poledník je +15° (prochází Jindřichovým Hradcem)

  • Nejkratší je poledník +105°

  • Rozdíl rovníkových poloos je 213 m

  • Rovníkové zploštění je tedy 100x menší než zploštění polární

  • Na jeho povrchu jsou však výpočty velmi složité

  • V praxi se tedy používá dvojosého elipsoidu se stejnými rozměry

• Země – koule:

  • Referenční elipsoid se v některých případech nahrazuje koulí bez výrazné ztráty přesnosti

  • Koule musí mít vhodný poloměr

  • Ten je volen tak, aby povrch koule byl co nejpodobnější povrchu elipsoidu

  • Používá se referenční koule Besselova nebo Krasovského

  • Přibližný poloměr referenčních koulí je 6 371 m

Vývoj geosfér Země

Stáří hornin

• Vývojem Země se zabývá geologie

• Relativní datování stáří hornin:

  • Neurčujeme přímo stáří hornin, ale pouze vztah data jejich vzniku k horninám ostatním:

    1. Zákon superpozice (1669)

       • Každá nižší vrstva v neporušeném vrstevním sledu je starší než její vrstva nadložní

    2. Zákon stejných zkamenělin

       • Za stejně staré lze považovat vrstvy obsahující podobný soubor zkamenělin

• Absolutní datování stáří hornin:

  • Od 50. let 20. století

  • Zabývá se jím absolutní geochronologie

  • Založeno na studiu rozpadu nestabilních prvků na radiogenní izotopy v minerálech hornin

  • Sledování poločasu rozpadu = Čas nutný k poklesu atomů radionuklidu na jednu polovinu

  • Nejčastěji využívané izotopy k absolutnímu datování: 238U, 235U, 232Th, 87Rb, 40K

  • Na základě studia stáří meteoritů je stáří Země určeno na 4,65 mld. Let

Chronostratigrafie Země

• Fanerozoikum

  • Kenozoikum

    • Kvartér (čtvrtohory)

      • Holocén

      • Pleistocén

    • Terciér (třetihory)

      • Neogén

      • Paleogén

  • Mezozoikum (druhohory)

    • Křída

    • Jura

    • Trias

  • Paleozoikum (prvohory)

    • Perm

    • Karbon

    • Devon

    • Silur