PLAZY-zkouška-celá-teorie

Sluneční soustava

vznik – vývoj - objekty

Vývoj názorů na stavbu Sluneční soustavy

• Názory na stavbu Sluneční soustavy prošly poměrně radikálním vývojem

• Dnešní představa se naprosto liší od dříve uznávaných předpokladů

1. Geocentrický systém (zeměstředný)

- Aristoteles (4. stol. př. n. l.)

1. Heliocentrický systém (sluncestředný)

- Aristarchos (3. stol. př. n. l.)

1. Obnovený heliocentrický systém

- M. Koperník (16. stol.)

• Mýtické představy o nadpřirozeném původu a stvoření světa přetrvaly od pravěku a starověku i přes celý středověk

• 18. stol. – první vědecké teorie o vzniku Sluneční soustavy na základě astronomických pozorování

• Základní paradigmata všech teorií:

  • Téměř celá hmotnost sluneční soustavy je soustředěna ve Slunci

  • Většina momentu hybnosti je naopak v pohybu planet

• Kant-Laplaceova teorie

  • Vychází z nebulární (mlhovinové) hypotézy

    • Vznik Sluneční soustavy gravitačním smršťováním prachoplynné mlhoviny

  • Vznik bez vnějšího zásahu

• Katastrofické teorie - Vznik planet vnějším zásahem

  • Srážka Slunce s kometou

  • Srážka Slunce s jinou hvězdou

  • Odtržení části hmoty Slunce gravitací jiné hvězdy

  • Vznik planet uvolněním části hmoty Slunce bez vnějšího zásahu

  • Masivní protuberancí

  • Vnitřní nestabilitou

Vznik sluneční soustavy

• Vznik začal před 4,7 GA (miliardy let)

• Začalo smršťování pomalu rotujícího oblaku plynu a prachu (sluneční mlhovina)

• Příčinou smršťování mohl být výbuch blízké supernovy

• Se smršťováním došlo ke zrychlení rotace a zploštění do protoplanetárního disku (r = 100 – 200 AU)

• Růst hustoty doprovázel růst teploty v centrální části kde vznikalo protoslunce

• Dochází ke shlukování prachových částic v rotujícím disku v planetesimály (malá tělesa z hornin, zmrzlé vody a plynu)

• Zvětšování planetesimál akrecí (narůstání kosmického tělesa gravitačním přitahováním okolní hmoty)

• Před 4,6 GA se již byly schopny gravitační silou vzájemně přitahovat a dochází k jejich spojování do protoplanet (tělesa přibližné velikosti Měsíce)

• Ve vnitřní části disku se vytvořily planety zemského typu (Merkur, Venuše, Země, Mars)

• Ve vnější části disku byli nižší teploty a planetesimály měli vyšší podíl zmrzlé vody a plynů

• Měly vyšší gravitační sílu a byly schopny přitáhnout více hmoty i lehčích plynů

• Vznikly tak obří planety s kamennými jádry a plynným obalem (Jupiter, Saturn, Uran, Neptun)

• Po vzniku obřích planet došlo k zapálení termojaderných reakcí v protoslunci a zrodilo se Slunce

• Prvotní mohutný hvězdný vítr ze Slunce odvál většinu zbývající hmoty mlhoviny k okrají sluneční soustavy

• Zastavila se akrece hmoty a ze zbylých planetesimál se utvořily planetky a komety