UVGEO - zápisy

Psaní vlastní práce začíná někdy už ve fázi studia literatury. Definice, názory odborníků, výsledky našich předchůdců je dobré si vkládat hned do počítače, úvodní kapitola je obvykle rychle hotova. Někdy je vhodnější s psaním spíše počkat – to v případech, kdy je hypotéza dlouho nejasná a nejsme si jisti, kterým směrem se práce bude vyvíjet. Teoretické otázky a diskusi literatury můžeme zpravidla napsat ještě před vlastním výzkumem. Vlastní výzkum a závěry se popisují až po skončení analýzy. Také úvod je vhodné psát až na závěr, protože teprve tehdy již přesně víme, co všechno v práci bude. Vyhneme se tak nesplnitelným slibům, které mohou vyvolat dojem, že práce nebyla úspěšná.

Ve skutečnosti se často stává, že vytčený cíl je příliš obsáhlý, příliš pracný, příliš nedostupný (např. kvůli utajovaným skutečnostem), že ho v původní podobě nelze realizovat. Oproti tomu problém, který se nám ze začátku jevil jako podružný, anebo nám dokonce zcela unikl, se v průběhu práce ukáže jako velmi závažný a přitom dobře zpracovatelný. V takové situaci se doporučuje téma změnit a pustit se do toho – původně podružného tématu – jako do tématu hlavního. Tuto změnu musíme zaznamenat i v úvodu. Kdybychom úvod psali opravdu hned na začátku, museli bychom ho možná i několikrát přepisovat.

Konzultace:

Samostatná práce diplomanta se na vysoké škole velmi cení. Úlohou vedoucího práce není vést studenta za ručičku a stále mu říkat, co by měl udělat. Jeho úlohou je usměrnit aktivitu a badatelský zájem studenta, pomoci mu najít vhodnou literaturu, případně ho seznámit s odborníky, kteří mu mohou posloužit jako konzultanti. Také by měl studenta varovat, pokud se pouští do něčeho, co lze považovat za riskantní a neproveditelné. Student však musí pracovat samostatně. Na druhé straně však příliš samostatnosti také nemusí být prospěšné. Jsou studenti, kteří vůbec nechodí na konzultace, pracují sami a vedoucího seznámí s výsledkem až úplně nakonec, když je práce hotova. To také není dobré. Hrozí totiž, že se student nevědomky dopustí závažné chyby (např. v metodologii) a pokud už není čas ji odstranit, může to odnést sníženou známkou, nebo dokonce odmítnutím připuštění k obhajobě. Tyto chyby se pak odstraňují dodatečně a práce je předkládána v následujícím termínu. Proto je důležité být s vedoucím práce ve stálém kontaktu (i přes e-mail) a informovat ho o postupu práce.

Každá diplomová práce je jedinečná a nenajdeme dvě zcela totožné. Přesto mají hodně společného a tak si obecnou a nejčastěji se vyskytující strukturu geografických prací předvedeme:

• První část práce je obvykle teoretická. Obsahuje přehled dosavadních publikovaných výzkumů a rozbor jejich výsledků. Diplomant v této části práce prokazuje, že se orientuje v literatuře a ve zkoumaném problému. Často jsou v této části i slovníky používaných pojmů.

• Druhou části práce je výzkumná část. Do ní se umisťuje popis vlastního výzkumu a analýz. Tato část obvykle obsahuje vymezení cílů práce, formulaci problému a pracovních hypotéz, dále (velmi důležité!) popis použitých konkrétních metod, popis vlastního výzkumu a jeho výsledků.

• Třetí částí práce jsou závěry. Někdy mají podobu nové informace, někdy doporučení pro praxi (v případě aplikované geografie), někdy je výsledek negativní – hypotéza se nepotvrdila, tzn. že neplatí. Neznamená to ale, že práce je neúspěšná. I negativní výsledek je platným vědeckým výsledkem. Práce je považovaná za nepovedenou jen v případě, když výsledek je falešný (tzn. málo podložený) anebo když výsledek zcela chybí (v tom případě nelze nijak zdůvodnit, proč jsme práci vůbec psali a takové práce dobrý vedoucí zastaví ještě před připuštěním k obhajobě). Při úspěšném závěru se lze zmínit o nedořešených otázkách a námětech pro další výzkum. V případě bakalářské práce si tak otevíráme téma k možné magisterské práci.