UVGEO - zápisy

Po výběru vedoucího práce je nutno ho navštívit a seznámit ho se svým záměrem. Obvykle se téma nepodaří formulovat hned napoprvé. K jeho sestavení je obvykle třeba 2-3 setkání. Po vzájemné diskusi je nakonec stanoveno, napíše se rámcový cíl práce, její harmonogram a základní literatura. Zadání se zaeviduje v elektronickém systému univerzity a je možno začít.

Studium literatury:

Prvním krokem je obvykle shromáždění literatury a dostupných sekundárních pramenů. Zpracování zadaného tématu není bez literatury možné. Již na samém začátku je nutné se alespoň trochu vyznat v odborné literatuře vztahující se k tématu práce a je třeba umět pracovat s prameny a s daty (v případě geografie většinou v podobě statistiky). Proč je to tak nutné? Představte si, že se pustíte do tématu, aniž provedete tuto úvodní rešerši. Může se pak stát, že budete psát o něčem, co již bylo napsáno, anebo budete pracně postupovat směrem, který nikam nevede. Kdybyste se poučili studiem textů, které o tématu již byly napsány, můžete takovému omylu předejít.

Proto je nutné se na úvod seznámit s knihami publikovanými na dané téma u nás i v zahraničí. Slouží k tomu především rešerše, které je možno si udělat svépomocí, anebo je zadat v odborné knihovně – buď univerzitní nebo vědecké. Užitečné je pracovat s rejstříky odborných časopisů a s hesly v databázích, jak bylo uvedeno v předchozích kapitolách. Nejjednodušším, ale poměrně účinným postupem je prostudovat si témata diplomových prací napsaných v minulých letech na naší univerzitě, případně na jiných univerzitách, kde se studuje stejný obor.

V každé knize, kterou ke svému tématu nalezneme, objevíme další seznamy literatury, které nás vedou dál. Někdy stačí jeden vhodný odkaz k tomu, aby nás dovedl k celé knihovně zajímavých publikací. Seznam literatury k diplomové práci se doplňuje průběžně. Nikdy není zcela hotov, protože i během psaní se nám dostávají do ruky další knihy – buď nové anebo v první fázi přehlédnuté. Základní literaturu však musíme mít shromážděnou a prostudovanou před zahájením vlastní práce.

Literatury je někdy skutečně tak mnoho, že stojíme před problémem: jak to všechno přečíst? Času není nazbyt a proto je nezbytně nutné umět si vybírat. Nečteme úplně všechno, co se např. jen vzdáleně dotýká našeho tématu, ale vybíráme jen to, co je pro psaní práce nezbytné. Jak to ale rozpoznat? Nezbývá, než spoléhat na svou intuici. V každé knize je nutno pečlivě přečíst zejména obsah a vytipovat si kapitoly, které se vztahují k naší práci. S těmi se pak podrobněji seznámíme, zatímco ostatní vynecháme.

Někdy je naopak literatury zoufale málo. To je větší problém, protože musíme pak při psaní často postupovat samostatně a nemůžeme se poučit z postupů jiných. Na druhé straně však studenta v této situaci může těšit, že téma, které si vybral je skutečně neobvyklé a zatím málo probádané – tzn. je to příležitost vydobýt si skutečné vědecké ostruhy. Při prohledávání databází je však třeba se opravdu přesvědčit, že toto téma je skutečně „netknuté“ a že to není jen náš dojem v důsledku nedbale provedeného přehledu literatury. U obhajoby není nic horšího, než upozornění na závažnou publikaci k tématu, kterou diplomant při hodnocení literatury opomenul.