UVGEO - zápisy

Základními prostorovými jednotkami, které geografie zkoumá jsou regiony. Ty často vyžadují komplexní přístup zahrnující jak přírodní, tak společenské aspekty. To zajišťuje regionální geografie.

Zvláštní místo v sytému geografických věd zaujímá Teoretická geografie, která se zabývá obecnou metodologii a vědeckými postupy této vědy.

NEJSTARŠÍ HISTORIE GEOGRAFIE

Počátky geografie

Nutnost popisovat a mapovat svět existovala už v nejranějších stádiích vývoje lidstva. Potřeba zpracování geografických poznatků existuje proto odedávna. Prvními byly primitivní plánky a mapy už v pravěku, zachované v podobě náčrtků vyrytých na zvířecích kostech.

První geografické popisy míst a zemí jsou známé ze starověku. Řek Strabón (63 před Kristem – 25 po Kristu) napsal 17 svazkové dílo Geografika. Další Řek Ptolemaios (kolem 150 po Kristu) napsal Úvod do kartografie a vytvořil první mapu tehdy známého světa.

Rozvoj geografie nastal v době velkých zeměpisných objevů v 15.-18. století.

• Kryštof Kolumbus: objevení Ameriky 1492

• Vasco da Gama: obeplutí Afriky 1498

• Fernando Magalhães: první cesta kolem světa 1522

• James Cook: Znovuobjevení Austrálie 1769

• Robert Peary: dosažení severního pólu 1909? (dnes zpochybněno)

• Roald Amundsen: dosažení jižního pólu 1911

• Edmund Hillary: dosažení Mt. Everestu 1953 (tzv. poslední pól)

Objevování nových zemí přineslo potřebu jejich mapování. Kartografie se rozvinula tehdy hlavně v Holandsku:

• Gerhard Mercator (1512-1594)

• Abraham Ortelius (1527-1598)

• Janszoon Blaeuw (1571-1638)

Formování moderní geografie

Moderní geografie vznikla na přelomu 18./19. stol. v Německu. K jejím zakladatelům patří Alexander von Humboldt (1769-1859) a Karl Ritter (1779-1859). Alexander von Humboldt, který procestoval značnou část světa (hlavně Jižní Ameriku) je považován za zakladatele moderní fyzické geografie. Karl Ritter (1779-1859), který byl typickým představitelem akademického badatele, protože téměř nikam necestoval je zakladatel moderní regionální geografie s důrazem na její humánní aspekty. Je proto také považován za průkopníka sociální geografie.

Za zakladatele dnešní sociální geografie je však častěji považován Friedrich Ratzel (1844-1904), tvůrce antropogeografie, která je dnes chápána jako její historická předchůdkyně. Název antropogeografie, ač je věcně správný (z řečtiny: geografie člověka) a odpovídá i řecké formě fyzické geografie (geografie přírody) se dnes nepoužívá, protože je mnohdy spojován s rasistickými teoriemi, které se v jejím rámci objevily a byly zneužity mj. nacisty při ospravedlňování perzekuce a vyvražďování „méněcenných národů“.

Pokračovatelem uvedené trojice v Německu byl především tvůrce tzv. „chorologie“ (tzn. prostorové vědy, tedy vědy jejímž hlavním zájmem bylo studování prostorových zákonitostí) geolog Ferdinand von Richthofen (1833-1905) a později další geolog a fyzický geograf Alfred Hettner (1859-1941). Ve Francii geografii rozvinuli především regionální geografové Paul Vidal de la Blache (1845-1918) a Eliseé Reclus (1830-1905). Z Angličanů to byl především Halford J. Mackinder (1861-1947). Jejich práce souvisely s dokončováním mapování zemského povrchu a s koloniální expanzí evropských mocností. Relativně později se do geografické vědy zapojili Američané. Jejich zájmem nebyly kolonie, ale dokončení zmapování jejich vlastního ohromného území. Prvním světově významným americkým geografem byl William Morris Davis (1850-1934), který se specializoval na fyzickou geografii. Byl mj. autorem teorie tzv. geomorfologického cyklu.