UVGEO - zápisy

Pozitivistická geografie

Toto paradigma vzniklo ve 20. století jako důsledek bouřlivého celkového rozvoje vědy a kvantitativní revoluce. Všechno se muselo měřit, vážit, počítat. Vážnosti se tehdy těšily zejména přírodní exaktní vědy: matematiky, fyzika, chemie. V geografii převládalo od 40. let 20. století do 80. let 20. století.

Pro pozitivistickou geografii byly určující tyto charakteristiky:

• nomotetický přístup (hledání zákonitostí)

• důraz na objektivní poznání

• důraz na dedukci, tzn. z obecného se odvozuje jedinečné

• preferování analýzy nad syntézou

• rozvoj dílčích systematických geografických disciplín

• kvantifikace kde to je jen trochu možné

V době pozitivistické geografie vznikly nejvýznamnější geografické teorie:

• lokalizační analýza (Johann von Thünen (1826), Alfred Weber (1909), August Lösch (1940)

• pravidlo velikosti a pořadí měst (Felix Auerbach (1913) - G.K. Zipf (1941)

• teorie centrálních míst (Walter Christaller 1933)

• gravitační model (sociální fyzika – W.J. Reilly 1964)

• modely časoprostorové difúze (Torsten Hägerstrand 1952)

Humanistická geografie a další geografické směry současnosti

Pozitivistické paradigma má dodnes své místo v geografii. Ale není už považováno za jediné. Předmět geografického výzkumu – kombinace přírodních a společenských elementů je příliš složitý než aby ho bylo možno uchopit výhradně exaktním pozitivistickým přístupem. Proto se zhruba od 80. let minulého století vyvinulo nové post-pozitivistické paradigma nazývané někdy obecným názvem humanistická geografie nebo také postmoderní geografie. Toto nové paradigma nemá jednotnou podobu, protože obsahuje několik více nebo méně samostatných proudů, které existují paralelně vedle sebe. Podrobně se s nimi seznámíte při studiu Teoretické geografie.

Nyní Vám postačí vědět, že tento směr je označován následujícími názvy:

• humanistická geografie obecně odmítá nadměrnou exaktizaci vedoucí k přílišnému zjednodušení chápání místa člověka na Zemi, preferuje pochopení jeho subjektivních pocitů před kauzálním vysvětlováním (Yifu Tuan, Ann Buttimer, David Ley)

• postmoderní geografie se odvolává na filozofii postmodernismu (Edward Soja, David Harvey, Derek Gregory)

• radikální geografie je proud soustřeďující neomarxisty a levicové geografy, který se zabývá sociálními podmínkami, chudobou a exkluzí a vybízí k řešení palčivých společenských problémů, nikoli jen k jejich analýze (David Harvey, William Bunge, Edward Soja, Richard Peet)

• feministická geografie studuje otázku rovnoprávnosti pohlaví v územním kontextu (Gilian Rose, Linda McDowell, Geraldine Pratt) – z ní se časem odštěpila dětská geografie zabývající se postavením dětí ve společnosti a v geografickém prostoru (Valentine Gill)

• behaviorální geografie v sobě spojuje zájem o pozitivistické exaktní metody se zájmem o subjektivně a humanisticky pojímané chování člověka a jeho územně podmíněné rozhodovací procesy (Yi-fu Tuan, Ann Buttimer, Peter Gould, J. R. Gold, J. Wolpert)