UVGEO - zápisy

Na začátku 20. století – ještě než vypukla 1. světová válka, která definitivně zničila dlouho se poměrně v klidu vyvíjející světový řád – nebylo už prakticky žádné místo na zemi neznámé (s výjimkou relativně malých oblastí v Amazonii, vnitřní Africe a na Nové Guinei). Žádné místo ne Zemi nebylo mimo dosah vlivu nejvyspělejších zemí Evropy. Tento vliv se nejčastěji projevoval přímou koloniální nadvládou, v ojedinělých případech jen ekonomickou závislostí (Čína, Thajsko, Afghánistán).

PROMĚNY PARADIGMATU MODERNÍ GEOGRAFIE

Vědecké paradigma geografie

Paradigma je všeobecně akceptovaný vzor vědy, který je založený na určité struktuře představ, hodnot a postupů. Představuje všeobecně uznávané výsledky vědeckého výzkumu, v podobě modelových problémů a jejich řešení. Paradigma určuje objekt a předmět vědeckého zkoumání, kritéria pro výběr badatelských témat, způsoby získávání poznatků, metody řešení a způsoby tvorby vědeckých teorií včetně ověřování.

Je to v podstatě norma uznaných a zavedených postupů a způsobů řešení vědeckých problémů. Na jejím základě se formují vědecké školy a celá vědecká společenství.

Paradigma geografie se v její historii několikrát změnilo. V době moderní geografie rozlišujeme minimálně tři hlavní paradigmata: deskriptivní, pozitivistické a humanistické. Netvoří disjunktní veličiny a se všemi třemi se můžeme setkat i dnes. Rozdíl je jen v jejich intenzitě. Jedno z nich vždy významně převládá a ostatní jsou méně významná až zcela marginální.

Deskriptivní geografie

Popis byl prvním úkolem geografie, ještě než se konstituovala jako moderní věda. Proto deskriptivní paradigma převládalo i v 18. a 19. století a svůj význam si do určité míry zachovalo až do poloviny století 20. S prvky popisné geografie se v odborných publikacích setkáváme i dnes, ale jejich funkce je doplňující. Většinou jde o uvedení problematiky nějaké sofistikovanější analýzy.

Hlavní charakteristiky klasické popisné geografie byly:

• jednotná (komplexní) geografie – holistické pojetí

• idiografický přístup (důraz na jedinečné prvky)

• induktivní postupy (z jedinečných premis tvoří obecný závěr)

• klasifikace geografických jevů a jejich srovnávání

Přestože dnes je samotný popis považován za málo vědecký, popisná geografie dosáhla ve své době jedinečných výsledků:

• Regionální analýzy parciálních částí zemského povrchu (Paul Vidal de la Blache a další francouzští geografové)

• Velké geografické syntézy (Humboldt, Ritter, Hettner)

• Popis jedinečných jevů na zemském povrchu bez zobecnění (Richard Hartshorne)

• Geografický determinismus zdůrazňující určující úlohu prostředí (Elyseé Recluse, Fr. Ratzel, Ellsworth Huntington, William M. Davis)

• Geografický posibilismus, který zmírnil pojímání determinismus (prostředí již nebylo chápáno jako určující prvek, ale jen jako možnost, která může být využita (Paul Vidal de la Blache, Jean Brunhes)