MRMUV_studijni_text_final

sounáležitost“  členů  dané  organizace,  což  zlepšuje  vzájemnou  interakci, 

zakládající  se  na  sdílení  společných  postupů  pří  jednání  jako  např.  používání 

stejného  (organizačního)  jazyka,  sdílenou  interpretaci  firemních  postupů  atd., 

přičemž toto sdílení „společné podobnosti“ má převážně tacitní charakter a je 

vepsán  v  „genofondu“  každé  organizace  (Torre,  Rallet,  2005).  Tento  typ 

blízkosti  umožňuje  aktérům  v  jednom  podniku,  že  mohou  efektivně 

komunikovat  nezávisle  na  místu  pobytu.  Externí  dimenze  se  pak  vztahuje 

k možnostem  formální  stránky  kooperace  s externími  partnery,  přičemž 

organizační  vzdálenost  problematizuje  kooperace  na  straně  jedné  a  přílišná 

organizační  blízkost  vede  k přílišné  byrokratizaci  (Boschma,  2005).  Nicméně 

Globalizace a globální města  

25 

čím  komplikovanější  je  problém  v rámci  organizace  kooperace,  tím  roste 

nutnost  osobního  kontaktu  (face-to-face),  a  proto  se  firmy  přibližují  ke  svým 

zákazníkům.  I další formy kulturní, institucionální či sociální blízkosti, které 

mají  národní  či  regionální  povahu,  „nutí“  firmy  pro  docílení  těchto  forem 

blízkosti  lokalizovat  své  pobočky  v rámci  národních  států  a  nemohou 

poskytovat služby výlučně z jednoho centrálního místa (Hoyler, 2005). 

Shrnutí kapitoly 

•  V  rámci  této  kapitoly  jste  se  seznámili  s  fenomény  internacionalizace,