MRMUV_studijni_text_final

30 

kapitálu  v rámci  jednotlivých  parcel  a  nikoliv  celých  čtvrtí,  což  vede 

v důsledku  k nespojitému  (divergentnímu)  rozvoji  či  úpadku  městských  částí. 

Svým způsobem tak mizí klasická představa růstu města od relativně čitelného 

růstu  od  centra  (central  business  district)  směrem  k periférii  (viz  např. 

Chicagská škola). 

Obrázek č. 5: Keno kapitalismus a model postmoderní urbánní struktury  
 
 

 
Zdroj: Dear, Flusty 1998 
 
Ke  klasickým  dílům  tematizujícím  proměny  vnitřních  prostorových  struktur 

měst patří práce amerického geografa Edwarda Soja. Soja (1992) používá pro 

nový typ městského globalizací formovaného prostoru termín exopolis a snaží 

se  o  postižení  proměny  geometrického  vzorce  urbánní  expanze,  které 

vykrystalizovaly v high-tech regionech jako např. Orange County/Los Angeles. 

Exopolis  je  podle  Soja  nejen  městem  bez  centra,  ale  také  městem,  které 

vykazuje růst „zevnitř směrem ven“ a současně „směrem z venku dovnitř“. Ve 

svých pozdějších pracích (1995, 2000) formuluje základní dimenze „geografií 

restrukturalizace“  postmetropole  na  příkladu  Los  Angeles  (L.A.).  Mezi  tyto 

hlavní dimenze patří: 

Vnitřní prostorová struktura globálních měst 

31 

a)  Proměna ekonomických základů urbanizace, tj. přechod od fordistické 

k postfordistické  urbanizaci.  Tento  přechod  lze  popsat  jako 

kombinovaný  proces  deindustrializace  a  neoindustrializace,  nebo 

v postmoderní  terminologii  jako  dekonstrukci  fordistického  města  a 

začátek  rekonstituce  nového  režimu  urbánního  rozvoje,  ve  kterém