3. Klasická genetika - dědičnost a proměnlivost mnohobuněčného organismu

v obou případech je znemožněno projevu alely genu hypostatického

Hypostaze

- hypostatický gen je ten, který je překrytý

- hypostaze je do jisté míry podobná recesivitě

při vztahu epistaze a hypostaze jsou si vzájemně podřízeny alely různých genů v různých lokusech

Příklad: Křížení potkana černého s albínem

- geny podmiňující melatonin: R, C

- C podmiňuje obecně tvorbu kožního pigmentu cc jej nemůže vytvořit vůbec – ale cc je epistatická vůči genu R

Dědičnost kvantitativních znaků

Kvantitativní znaky

- jsou podmíněny geny tzv. malého účinku, každý gen se fenotypově projevuje jen nepatrně účinky se sčítají, to znamená, že působí aditivně

- jeví plynulou proměnlivost mezi jednotlivci

- četnost jejich hodnot vykazuje křivku normálního rozdělení (Gaussova křivka)

- nelze v potomstvu zjistit štěpné poměry – proto je tato dědičnost hodnocena biometrickými a statistickými postupy

- fenotypový efekt může být upraven podmínkami vnějšího prostředí = multifaktoriálně dědičný znak (ovlivňován mnoha činitely) – z těchto znaků má nejvyšší dědivost inteligenční kvocient

Polygenní systém

- Soustava malých genů, funkčně spřažená k fenotypovému určení míry určitého kvantitativního znaku

- to jak se znak fenotypově projeví, závisí na tom, kolik a jakých alel má daný jedinec v polygenním systému

- civilizační choroby jsou nejčastěji polygenně dědičné, fenotyp je ovlivňován civilizačními vlivy

Model polygenní dědičnosti s prahovým efektem - náchylnost ke genetické vadě může být děděna polygenně tím způsobem, že určitý limitní počet recesivních alel způsobí vznik onemocnění

- vysvětluje mechanismus dědičnosti alternativních znaků s polygenní dispozicí

- předpokládá normální rozložení frekvence genotypů v souboru

- vysvětluje dědičnost většiny vrozených vad a některých civilizačních chorob

Složení polygenního systému:

• Neutrální alely

• Aktivní alely – není synonymem dominantní – znamená minor gen, který se projeví ve fenotypu při polygenní determinaci znaku

- geny velkého účinku mají obecně velký účinek na fenotyp

- vliv prostředí na jejich expresi je obvykle nevýznamný, nebo málo významný

- kódují kvalitativní znaky - tj. znaky kódované jedním nebo jen několika málo geny (barva očí, tvar ušního boltce, barva hrachových semen, struktura hemoglobinu)

- geny malého účinku mají obecně malý účinek na fenotyp a týkají se zpravidla vlastností kódovaných mnoha geny a alelami (celková velikost organismu, dojivost…) - tzv. kvantitativní znaky

- jejich mezialelové interakce jsou velmi složité

- jeden gen samotný zpravidla nemá valný význam

- účinky jednotlivých alel různých genů se s dominantním účinkem podobného typu (alely podporující růst například) často sčítají nebo násobí