Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




7. Stavba těla rostlin

DOC
Stáhnout kompletní materiál zdarma (7,84 MB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.

7. MAT. OTÁZKA Stavba těla rostlin nejníže organizované rostliny tvoří jedna buňka (krásnoočko) vyšší stupeň organizace – spojení buněk v kolonie (váleč) – určitá specializace buněk nejjednodušší mnohobuněčné rostliny mají stélku (thallus), buňky jsou tvarově i funkčně málo rozlišeny (řasy, sinice, houby, primitivnější mechorosty, některá vývojová stadia přesliček, kapradin a plavuní) těla vyšších rostlin jsou tvořena pletivy Pletiva soubory buněk, které vykonávají stejné funkce a které mají přibližně stejný tvar a stejnou velikost histologie – nauka o rostlinných pletivech dva druhy pletiv podle schopnosti dělení: dělivá (meristematická) – mají zachovanou dělivou schopnost, parenchymatické buňky s relativně velkými jádry trvalá – vznikají činností dělivých pletiv, funkčně rozlišené buňky, které ztratily schopnost dále se dělit dva druhy pletiv podle původu: pravá – vznikají dělením buněk nepravá - vyskytují se u hub, vznikají druhotným srůstem z vláken -plektenchym čtyři druhy rostlinných pletiv podle tloušťky buněčné stěny, podle přítomnosti či nepřítomnosti mezibuněčných prostorů a podle tvaru: parenchym- tvořen tenkostěnnými buňkami stejných rozměrů ve všech směrech četné mezibuněčné (intracelulárami) prostory palisádový – vjednom směru protáhlé vzájemně rovnoběžné buňky (asimilační pletivo listu) mezenchym – buňky kulovitého tvaru s četnými mezibuněčnými prostorami (v mladých částech rostlin) zvláštní podskupina -aerenchym - u vodních rostlin, které potřebují být hodně nadlehčené intracelulární prostor větší než samotné buňky prosenchym - složen z jednosměrně protažených buněk se šikmými příčnými přehrádkami bez intracelulár nejčastěji v cévních svazcích mladší buňky tenkostěnné, starší tlustostěnné kolenchym - v místech, kde byly intraceluláry, je buněčná stěny nápadně ztloustlá (v rozích) tvořena tenkostěnnými buňkami ve zvláštních případech může mít buňka ztloustlou celou jednu stěnu -deskovitý kolenchym vyskytuje se ve stoncích, v mladých, rostoucích orgánech sklerenchym - buněčné stěny značně ztloustlé s kanálky kanálky pronikají jemná plasmatická vlákenka –plasmodesmy- umožňují spojení se sousedními buňkami buňky později odumírají a sklerenchymatické pletivo má funkci mechanické opory v plodech idioblasty – buňky, které se od ostatních buněk v pletivu liší tvarem, buněčným obsahem (obsahují ve vakuole třísloviny), apod. Systémy pletiv pletiva dělivá (meristémy) – umožňují růst rostlin zachovávají si trvale nebo dočasně schopnost dělení buněk buňky malé, tenkostěnné, těsně k sobě přiléhají, mají velké jádro, hodně cytoplasmy a vysokou intenzitu látkové přeměny dělení: protomeristém – původní dělivé pletivo, tvoří ho jedna nebo několik buněk primární meristém – vzniká z protomeristému a vyskytuje se ve vegetačních vrcholech kořenů a stonků a v různých zónách listu, v kolénkách trav, podporuje napřimování rostlin sekundární meristém – vzniká obnovením dělivé funkce trvalých pletiv, nejdůležitější jsoukambium afelogén, které se vyskytují u druhotně tloustnoucích rostlinných orgánů (činnost kambia – vznikají druhotná vodivá pletiva, činnost felogénu – druhotná kůra) pletiva krycí – pokrývají povrch rostlinných orgánů chrání rostlinu proti nepříznivým vlivům z vnějšího prostředí a zprostředkovávají výměnu látek mezi vnějším prostředím a rostlinou systém krycích pletiv tvoří: pokožka – většinou jedna vrstva buněk, které k sobě těsně přiléhají a neobsahují chloroplasty, na povrchu pokožky nadzemních částí jekutikula chránící buňku a snižující ztráty vody výparem tvořena kutinem – látka tukovité povahy, může být pokryta vosky, tloušťka závisí na druhu rostliny (nejsilnější u rostlin suchých stanovišť) nadzemní část pokožky – epidermis, pokožka kořene – rhizoermis pokožka cibule chlupy (trichomy) – vyrůstají z pokožkových buněk většiny rostlin, mohou být jednobuněčné nebo mnohobuněčné, mají rozmanitý tvar, délku a hustotu, rozlišujeme např. tichomy: krycí– doplňují ochrannou funkci pokožky, snižují riziko přehřátí, umožňují rozšiřování semen a plodů žláznaté – slouží k vyměšování některých látek, např. silic (máta) žahavé – po odlomení jejich koncové části dojde k uvolnění pálivé tekutiny (kopřiva) průduchy – struktury v pokožkových pletivech nadzemních částí rostlin regulující výměnu plynů a vypařování vody, vyskytující se ve všech mladých zelených částech vyšších rostliny tvořeny dvěma svěracími buňkami ledvinovitého tvaru – mezi nimi skulina průduchu zajišťující styk s prostředím; velikost štěrbiny ovlivněna turgorem svěracích buněk (čím víc naplněné vodou, tím jsou od sebe dál) na listech zejména na spodní straně, pouze u vodních rostlin se vzplývavými listy i na svrchní straně vodní skuliny (hydatody) – mají stejnou stavbu jako průduchy, ale jinou funkci, jejich prostřednictvím se z těla vytlačuje přebytečná voda ve formě kapek (gutace), nemají možnost se uzavírat korek (druhotné krycí pletivo) – tvoří se u většiny zdřevnatělých stonků, nahrazuje pokožku, která se při ztloustnutí stonku trhá vzniká činností druhotného meristému felogénu (zakládá se pod pokožkou), je tvořen odumřelými buňkami se ztloustlými buněčnými stěnami, které nepropouštějí vodu ani plyny tepelný a mechanický izolátor, chrání rostlinu před infekcí u některých rostlin vnější vrstvy korku praskají, odlupují seborka(lidově kůra) styk s vnějším prostředím pomocí lenticel (čočinek) – spec. dýchacích pórů emergence (ostny) – výběžky, na jejichž tvorbě se kromě pokožkových buněk podílejí i buňky podpokožkové (r§že, ostružiník) pletiva vodivá – vyvinula se v souvislosti s přechodem rostlin na souš umožňují transport vody a v ní rozpuštěných látek po těle rostliny vodivou soustavu tvoří soubor cévních svazků cévní svazek je složen z: dřevní části (xylém) – přivádí roztoky minerálních látek z půdy (tzv. transpirační proud) kořeny a stonkem do listů, kde jsou využity pro metabolické přeměny, tvoří ji: cévy (tracheje) – trubice tvořené dlouhými řadami mrtvých buněk, vznikly z buněk stojících nad sebou, které rozpustily

Témata, do kterých materiál patří