7. Stavba těla rostlin
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
7. MAT. OTÁZKA
Stavba těla rostlin
nejníže organizované rostliny tvoří jedna buňka (krásnoočko)
vyšší stupeň organizace – spojení buněk v kolonie (váleč) – určitá specializace buněk
nejjednodušší mnohobuněčné rostliny mají stélku (thallus), buňky jsou tvarově i funkčně málo rozlišeny (řasy, sinice, houby, primitivnější mechorosty, některá vývojová stadia přesliček, kapradin a plavuní)
těla vyšších rostlin jsou tvořena pletivy
Pletiva
soubory buněk, které vykonávají stejné funkce a které mají přibližně stejný tvar a stejnou velikost
histologie – nauka o rostlinných pletivech
dva druhy pletiv podle schopnosti dělení:
dělivá (meristematická) – mají zachovanou dělivou schopnost, parenchymatické buňky s relativně velkými jádry
trvalá – vznikají činností dělivých pletiv, funkčně rozlišené buňky, které ztratily schopnost dále se dělit
dva druhy pletiv podle původu:
pravá – vznikají dělením buněk
nepravá - vyskytují se u hub, vznikají druhotným srůstem z vláken - plektenchym
čtyři druhy rostlinných pletiv podle tloušťky buněčné stěny, podle přítomnosti či nepřítomnosti mezibuněčných prostorů a podle tvaru:
parenchym - tvořen tenkostěnnými buňkami stejných rozměrů ve všech směrech
četné mezibuněčné (intracelulárami) prostory
palisádový – vjednom směru protáhlé vzájemně rovnoběžné buňky (asimilační pletivo listu)
mezenchym – buňky kulovitého tvaru s četnými mezibuněčnými prostorami (v mladých částech rostlin)
zvláštní podskupina - aerenchym - u vodních rostlin, které potřebují být hodně nadlehčené intracelulární prostor větší než samotné buňky
prosenchym - složen z jednosměrně protažených buněk se šikmými příčnými přehrádkami
bez intracelulár
nejčastěji v cévních svazcích
mladší buňky tenkostěnné, starší tlustostěnné
kolenchym - v místech, kde byly intraceluláry, je buněčná stěny nápadně ztloustlá (v rozích)
tvořena tenkostěnnými buňkami
ve zvláštních případech může mít buňka ztloustlou celou jednu stěnu - deskovitý kolenchym
vyskytuje se ve stoncích, v mladých, rostoucích orgánech
sklerenchym - buněčné stěny značně ztloustlé s kanálky
kanálky pronikají jemná plasmatická vlákenka – plasmodesmy - umožňují spojení se sousedními buňkami
buňky později odumírají a sklerenchymatické pletivo má funkci mechanické opory
v plodech
idioblasty – buňky, které se od ostatních buněk v pletivu liší tvarem, buněčným obsahem (obsahují ve vakuole třísloviny), apod.
Systémy pletiv
pletiva dělivá (meristémy) – umožňují růst rostlin
zachovávají si trvale nebo dočasně schopnost dělení buněk
buňky malé, tenkostěnné, těsně k sobě přiléhají, mají velké jádro, hodně cytoplasmy a vysokou intenzitu látkové přeměny
dělení:
protomeristém – původní dělivé pletivo, tvoří ho jedna nebo několik buněk
primární meristém – vzniká z protomeristému a vyskytuje se ve vegetačních vrcholech kořenů a stonků a v různých zónách listu, v kolénkách trav, podporuje napřimování rostlin
sekundární meristém – vzniká obnovením dělivé funkce trvalých pletiv, nejdůležitější jsou kambium a felogén, které se vyskytují u druhotně tloustnoucích rostlinných orgánů (činnost kambia – vznikají druhotná vodivá pletiva, činnost felogénu – druhotná kůra)