7. Stavba těla rostlin
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
zpevňovací pletiva (mechanická) – zajišťují rostlinným orgánům pevnost a pružnost, zabezpečují transport látek cévními svazky (chrání vodivé buňky před deformacemi), jsou tvořeny především kolenchymem a sklerenchymem
zásobní pletiva – slouží k ukládání zásobních látek, zejména cukrů, tuků, bílkovin a vody, tvořena parenchymem a sklerenchymem, nacházejí se např. v kořenech, oddencích, hlízách, v dělohách semen, v plodech
vodní pletiva – hromadí se v nich voda, např. u kaktusů
Rostlinné orgány
soubory pletiv s charakteristickou stavbou a funkcí
vegetativní (kořen, stonek, list) a generativní (květ, semeno, plod)
vegetativní orgány někt. řas a mechorostů – rhizoidy (příchytná vlákna), kauloidy (lodyžky) a fyloidy (lístky)
vegetativní zabezpečují život jedince (růst, výživu, výměnu látek), generativní jsou rozmnožovací orgány
orgány homologické – stejného původu, ale jiné stavby, funkce a vzhledu
orány analogické – orgány různého původu, ale podobného vzhledu a funkce
organologie – věda zabývající se rostlinnými orgány
Kořen (radix)
zpravidla podzemní orgán, upevňuje rostlinu, slouží k příjmu vody a minerálních látek
nenese listy, nemá fotosyntetická barviva (heterotrofní), nemá kutikulu ani průduchy
funkce: nasávací, vodivá, mechanická, zásobní
kořen je založen již v zárodku semene, při klíčení nejprve kořínek – radikula
tvary kořene:
-
nitkovitý – tenký a dlouhý (u klíčních rostlin)
-
válcovitý – po celé délce přibližně stejně tlustý (křen)
-
vřetenovitý – protáhlý, postupně se zužuje (mrkev, většina stromů)
-
řepovitý – krátký, dole náhle zúžený (řepa)
kořenový systém – soubor všech kořenů rostliny, rozlišujeme:
-
allorhizii – kořenový systém tvořený hlavním kořenem a kořeny postranními (rostliny dvouděložné a většina nahosemenných)
-
homorhizii – hlavní kořena zaniká a jeho funkci přejímají kořeny adventivní (náhradní) – kořenová soustava tvořená stejně tlustými kořeny (jednoděložné rostliny); adventivní kořeny mohou vznikat i na stoncích a listech – využití při vegetativním množení rostlin řízky
na podélném řezu kořenem rozlišujeme:
-
absorpční zónu – kořen přijímá vodné roztoky z půdy, tvoří se zde kořenové vlásky (zvětšení absorpční schopnosti kořene)
-
prodlužovací zónu – oblast intenzivního růstu kořene
-
dělivou zónu – koncová číst kořene s primárním meristémem chráněným kořenovou čepičkou usnadňující vnikání kořene do půdy
na příčném řezu kořenem rozlišujeme:
-
kořenovou pokožku – rhizodermis
-
primární kůru (cortex) – prostor mezi pokožkou a cévními svazky, tvořena živými buňkami základního pletiva, složená ze třech vrstev – exodermis, mezodermis, endodermis
-
pericykl (perikambium) – vrstva buněk, které si zachovávají dělicí schopnost, zakládají se zde postranní kořeny
-
cévní svazek – uvnitř středního válce, původně paprsčitý, druhotně tloustne činností kambia, které se zakládá mezi primárním dřevem a lýkem
-
dřeň – tvoří se uvnitř mezi cévními svazky, především u jednoděložných rostlin
endodermis – tvořená buňkami se ztloustlými stěnami (buňky korkovatí a dřevnatějí), pouze některé zůstávají tenkostěnné
u jednoděložných rostlin je primární stavba kořene zachována po celý život, u dvouděložných a nahosemenných dochází k sekundárnímu tloustnutí