7. Stavba těla rostlin
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
podle funkce, tvaru a vnitřní stavby existují různé modifikace kořenů, např.:
zásobní kořeny – hromadí zásobní látky, patří sem kořenové hlízy (vstavač) nebo bulvy (řepa)
vzdušné kořeny – umožňují přijímat vzdušnou vlhkost, často obsahují i chlorofyl (fce vyživovací), často u rostlin v tropech a subtropech (monstera)
příčepivé kořeny – mají přichycovací funkci (břečťan)
haustoria – kořeny parazitů a poloparazitů schopné vysávat živiny z dřevních částí hostitelské rostliny (jmelí)
chůdovité kořeny – v sypké půdě (jedle)
dýchací kořeny (pneumatofory) u bažinných rostlin – nad povrchem půdy
praktické uplatnění – potrava člověka, krmivo pro zvířata, surovina potravinářského průmyslu, léčiva, kosmetické přípravky
Stonek (kaulom)
nadzemní článkovaná část cévnatých rostlin nesoucí listy a reprodukční orgány
spojení mezi kořenem a listy rozvádí minerální látky z kořenů do listů a z listů vede organické látky (asimiláty) do míst spotřeby (pletiva, kořeny, plody,…)
zajišťuje optimální polohu listů a květů
dobře vyvinutá vodivá a mechanická pletiva
prýt – stonek s listy
uzliny (nody) – místa, kde přisedají listy ke stonku, mezi nimi články (internodia)
stonek nese pupeny (základ budoucích rostlinných orgánů – list, květ, stonek)
vrcholový pupen – na vrcholu stonku
pupeny úžlabní – v úžlabí listů
byliny mají stonek dužnatý (jeho vnitřní pletiva jsou měkká), rozlišujeme:
-
lodyhu – olistěný bylinný stonek (len)
-
stvol – bezlistý stonek zakončený květem nebo květenstvím, listy tvoří přízemní růžici (prvosenka)
-
stéblo – dutý stonek rozdělený kolénky na články (žito)
stonek bylin může být např. válcovitý (žito), čtyřhranný (hluchavka), trojhranný (šáchor), vícehranný (některé kaktusy)
podle způsobu růstu rozlišujeme stonek přímý (mák), poléhavý – pouze poslední článek vzpřímený (rdesno ptačí), plazivý (mochna plazivá), popínavý (hrách setý), ovíjivý (chmel)
ovíjivé a popínavé rostliny liány
dřeviny mají stonek dřevnatý (zdřevnatělá vnitřní pletiva), rozlišujeme:
stromy – nevětvená část – kmen, horní část – koruna (buk)
keře – stonky se větví hned od země a jsou celé dřevnaté (tavolník)
polokeře – horní části větví jsou bylinné a na zimu odumírají (borůvka)
na příčném řezu neztloustlého stonku rozlišujeme:
-
pokožku - může obsahovat průduchy, kutikulu a trichomy
-
primární kůru – vyplňuje prostor mezi pokožkou a cévními svazky, má ochrannou a zásobní funkci, vnější vrstva má funkci mechanickou (zpevňuje stonek, je tvořena kolenchymem a sklerenchymem), střední vrstva má nejčastěji asimilační funkci, vnitřní část tvoří škrobová pochva (tvořena buňkami s vysokým obsahem škrobových zrn) chránící cévní svazky
-
pericykl – v něm se často zakládají adventivní kořeny a kolaterální cévní svazky
-
cévní svazky – většinou kolaterální, jsou různě uspořádány
-
dřeň – mezi cévní svazky z ní vybíhají dřeňové paprsky, které vedou roztoky; buňky dřeně mohou být živé nebo odumřelé a vyplněné vzduchem („bezová duše“) nebo se v nich ukládají zásobní látky (cukrová třtina – třtinový cukr – sacharóza)