Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




7. Stavba těla rostlin

DOC
Stáhnout kompletní materiál zdarma (7.84 MB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.

  • podle funkce, tvaru a vnitřní stavby existují různé modifikace kořenů, např.:

    • zásobní kořeny – hromadí zásobní látky, patří sem kořenové hlízy (vstavač) nebo bulvy (řepa)

    • vzdušné kořeny – umožňují přijímat vzdušnou vlhkost, často obsahují i chlorofyl (fce vyživovací), často u rostlin v tropech a subtropech (monstera)

    • příčepivé kořeny – mají přichycovací funkci (břečťan)

    • haustoria – kořeny parazitů a poloparazitů schopné vysávat živiny z dřevních částí hostitelské rostliny (jmelí)

    • chůdovité kořeny – v sypké půdě (jedle)

    • dýchací kořeny (pneumatofory) u bažinných rostlin – nad povrchem půdy

  • praktické uplatnění – potrava člověka, krmivo pro zvířata, surovina potravinářského průmyslu, léčiva, kosmetické přípravky

Stonek (kaulom)

  • nadzemní článkovaná část cévnatých rostlin nesoucí listy a reprodukční orgány

  • spojení mezi kořenem a listy  rozvádí minerální látky z kořenů do listů a z listů vede organické látky (asimiláty) do míst spotřeby (pletiva, kořeny, plody,…)

  • zajišťuje optimální polohu listů a květů

  • dobře vyvinutá vodivá a mechanická pletiva

  • prýt – stonek s listy

  • uzliny (nody) – místa, kde přisedají listy ke stonku, mezi nimi články (internodia)

  • stonek nese pupeny (základ budoucích rostlinných orgánů – list, květ, stonek)

  • vrcholový pupen – na vrcholu stonku

  • pupeny úžlabní – v úžlabí listů

  • byliny mají stonek dužnatý (jeho vnitřní pletiva jsou měkká), rozlišujeme:

  • lodyhu – olistěný bylinný stonek (len)

  • stvol – bezlistý stonek zakončený květem nebo květenstvím, listy tvoří přízemní růžici (prvosenka)

  • stéblo – dutý stonek rozdělený kolénky na články (žito)

    • stonek bylin může být např. válcovitý (žito), čtyřhranný (hluchavka), trojhranný (šáchor), vícehranný (některé kaktusy)

    • podle způsobu růstu rozlišujeme stonek přímý (mák), poléhavý – pouze poslední článek vzpřímený (rdesno ptačí), plazivý (mochna plazivá), popínavý (hrách setý), ovíjivý (chmel)

    • ovíjivé a popínavé rostliny  liány

  • dřeviny mají stonek dřevnatý (zdřevnatělá vnitřní pletiva), rozlišujeme:

    • stromy – nevětvená část – kmen, horní část – koruna (buk)

    • keře – stonky se větví hned od země a jsou celé dřevnaté (tavolník)

    • polokeře – horní části větví jsou bylinné a na zimu odumírají (borůvka)

  • na příčném řezu neztloustlého stonku rozlišujeme:

  • pokožku - může obsahovat průduchy, kutikulu a trichomy

  • primární kůru – vyplňuje prostor mezi pokožkou a cévními svazky, má ochrannou a zásobní funkci, vnější vrstva má funkci mechanickou (zpevňuje stonek, je tvořena kolenchymem a sklerenchymem), střední vrstva má nejčastěji asimilační funkci, vnitřní část tvoří škrobová pochva (tvořena buňkami s vysokým obsahem škrobových zrn) chránící cévní svazky

  • pericykl – v něm se často zakládají adventivní kořeny a kolaterální cévní svazky

  • cévní svazky – většinou kolaterální, jsou různě uspořádány

  • dřeň – mezi cévní svazky z ní vybíhají dřeňové paprsky, které vedou roztoky; buňky dřeně mohou být živé nebo odumřelé a vyplněné vzduchem („bezová duše“) nebo se v nich ukládají zásobní látky (cukrová třtina – třtinový cukr – sacharóza)

Témata, do kterých materiál patří