7. Stavba těla rostlin
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
pletiva krycí – pokrývají povrch rostlinných orgánů
chrání rostlinu proti nepříznivým vlivům z vnějšího prostředí a zprostředkovávají výměnu látek mezi vnějším prostředím a rostlinou
systém krycích pletiv tvoří:
pokožka – většinou jedna vrstva buněk, které k sobě těsně přiléhají a neobsahují chloroplasty, na povrchu pokožky nadzemních částí je kutikula chránící buňku a snižující ztráty vody výparem
tvořena kutinem – látka tukovité povahy, může být pokryta vosky, tloušťka závisí na druhu rostliny (nejsilnější u rostlin suchých stanovišť)
nadzemní část pokožky – epidermis, pokožka kořene – rhizoermis
pokožka cibule
chlupy (trichomy) – vyrůstají z pokožkových buněk většiny rostlin, mohou být jednobuněčné nebo mnohobuněčné, mají rozmanitý tvar, délku a hustotu, rozlišujeme např. tichomy:
krycí – doplňují ochrannou funkci pokožky, snižují riziko přehřátí, umožňují rozšiřování semen a plodů
žláznaté – slouží k vyměšování některých látek, např. silic (máta)
žahavé – po odlomení jejich koncové části dojde k uvolnění pálivé tekutiny (kopřiva)
průduchy – struktury v pokožkových pletivech nadzemních částí rostlin regulující výměnu plynů a vypařování vody, vyskytující se ve všech mladých zelených částech vyšších rostliny
tvořeny dvěma svěracími buňkami ledvinovitého tvaru – mezi nimi skulina průduchu zajišťující styk s prostředím; velikost štěrbiny ovlivněna turgorem svěracích buněk (čím víc naplněné vodou, tím jsou od sebe dál)
na listech zejména na spodní straně, pouze u vodních rostlin se vzplývavými listy i na svrchní straně
vodní skuliny (hydatody) – mají stejnou stavbu jako průduchy, ale jinou funkci, jejich prostřednictvím se z těla vytlačuje přebytečná voda ve formě kapek (gutace), nemají možnost se uzavírat
korek (druhotné krycí pletivo) – tvoří se u většiny zdřevnatělých stonků, nahrazuje pokožku, která se při ztloustnutí stonku trhá
vzniká činností druhotného meristému felogénu (zakládá se pod pokožkou), je tvořen odumřelými buňkami se ztloustlými buněčnými stěnami, které nepropouštějí vodu ani plyny
tepelný a mechanický izolátor, chrání rostlinu před infekcí
u některých rostlin vnější vrstvy korku praskají, odlupují se borka (lidově kůra)
styk s vnějším prostředím pomocí lenticel (čočinek) – spec. dýchacích pórů
emergence (ostny) – výběžky, na jejichž tvorbě se kromě pokožkových buněk podílejí i buňky podpokožkové (r§že, ostružiník)
pletiva vodivá – vyvinula se v souvislosti s přechodem rostlin na souš
umožňují transport vody a v ní rozpuštěných látek po těle rostliny
vodivou soustavu tvoří soubor cévních svazků
cévní svazek je složen z:
dřevní části (xylém) – přivádí roztoky minerálních látek z půdy (tzv. transpirační proud) kořeny a stonkem do listů, kde jsou využity pro metabolické přeměny, tvoří ji:
cévy (tracheje) – trubice tvořené dlouhými řadami mrtvých buněk, vznikly z buněk stojících nad sebou, které rozpustily příčné přehrádky
cévice (tracheidy) – vyskytují se hlavně u jehličnanů a kapradin, jsou tvořeny protáhlými mrtvými buňkami, jejich příčné přehrádky se nerozpouštějí, ale proděravějí