ČESKÝ JAZYK A KOMUNIKACE PRO 2. ROČNÍK

a)  jmenné frazémy (černý pasažér, bílá vrána, šedá eminence); 
b)  ustálená přirovnání (mlčet jako hrob, být chudý jako kostelní myš); 
c)  rčení/úsloví (frazém, který se vyjadřuje k nějaké typické situaci: vjet si do vlasů, ku-

povat zajíce v pytli, vylámat si na tom zuby); 

d)  pořekadlo (frazém lidového původu, který glosuje situaci a neobsahuje ponaučení: 

Vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá. Není všechno zlato, co se třpytí. I mistr 
tesař se někdy utne.); 

e)  pranostika (frazém lidového původu související s počasím či zemědělskými prace-

mi: Svatá Anna – chladna z rána. Na Hromnice o hodinu více.); 

f)  přísloví  (frazém  lidového  původu,  který  zobecňuje  situaci  a  obsahuje  ponaučení: 

Bez práce nejsou koláče. Pýcha předchází pád.). 

 
   Frazeologickou povahu nabyla i okřídlená spojení (Achillova pata, danajský dar) a okříd-
lené věty (Kostky jsou vrženy), ponejvíce odvozené z antických či biblických příběhů a his-
torie. Naopak frazémy nejsou různé poučné citáty známých osobností (aforismy).  

Č e s k ý   j a z y k   a   k o m u n i k a c e   2  | 5 

/1.2/ DRUHY POJMENOVÁNÍ PODLE VÝZNAMU 

   U  pojmenování  (slov)  rozlišujeme  význam  lexikální  (věcný)  a  gramatický  (mluvnický). 
Různá slova mohou mít společný věcný význam (běh, běžet, běhání = rychlý pohyb z místa 
na místo), mohou se však lišit významy mluvnickými (běh – podstatné jméno rodu muž-
ského neživotného, první pád, číslo jednotné; běhat – sloveso v infinitivu).  
 
KONKRÉTNÍ A ABSTRAKTNÍ POJMENOVÁNÍ   
   Konkréta označují předměty hmotné povahy (člověk, pes, taška, berla). Abstrakta ozna-
čují skutečnosti a jevy nehmotné povahy (radost, život, zima). Někdy hraje roli kontext – 
srov. sladkost (vlastnost nebo pochutina).  
 
JEDNOZNAČNÁ POJMENOVÁNÍ     Slova, která mají bez ohledu na kontext vždy pouze jeden a týž věcný význam, jsou slova jednoznačná/jednovýznamová. Ve slovní zásobě se jich vyskytuje poměrně málo. Jedno-
významovými pojmenováními zejména jsou: