ČESKÝ JAZYK A KOMUNIKACE PRO 2. ROČNÍK

a)  lexikální (nejsou spolu příbuzná): pravda – lež, bída – blahobyt, mít rád – nenávidět; 
b)  slovotvorná (která odvozujeme): kuřák – nekuřák, cenný – bezcenný, jed – protijed, 

typický  –  atypický,  diskrétní  –  indiskrétní,  fašista  –  antifašista,  produktivní  –  kon-
traproduktivní; spojit – rozpojit, vjet – vyjet, někde – nikde; severoamerický – jihoa-
merický.  

 
   POZOR! Někdy se do protikladu dostávají slova, která sama o sobě protikladná nejsou 
(červené víno  – bílé  víno),  jindy  protikladná  slova  nevytvoří protiklad (lehký  průmysl není 
protikladem těžkého průmyslu, jsou to termíny souřadné, rovnocenné).  
 

Č e s k ý   j a z y k   a   k o m u n i k a c e   2  | 7 

/1.3/ PŘENÁŠENÍ POJMENOVÁNÍ  

 
   Podstatou přenášení pojmenování (nejen v uměleckých projevech) je nahrazení ustále-
ného pojmenování pojmenováním jiným, a to na základě společné vlastnosti jejich věcné-
ho významu. Tou bývá buď podobnost (vzhledu, stavu, vlastností, funkce aj.), nebo věcná 
souvislost  (kvantitativní,  příčinná  aj.).  Přenáší  se  tedy  forma,  nikoli  význam!    Výchozí 
(přenášející se, nahrazující)  pojmenování  přijme význam  pojmenování  cílového  (nahrazo-
vaného), o nějž rozšíří svůj význam původní. Tím se stane víceznačným.  
   Příklad: Mám mnoho povinností. – Mám moře povinností. Slovo moře ke svému prvotní-
mu významu („část oceánu“) přeneseně nabylo i význam další („velmi mnoho“). Mezi meta-
forou, metonymií a synekdochou nejsou ostré hranice. 
 
METAFORA = přenesení pojmenování podle vnější podobnosti významu (např. tvaru, vlastností, po-
hybu, funkce) výchozího a cílového pojmenování.  
   Mnoho  metafor  se  ustálilo  (lexikalizovalo):  moře  povinností,  zaslepení  potrubí,  hlávka 
salátu, a nové stále vznikají: předsálí privatizace.  
 
METONYMIE     = přenesení pojmenování podle vnitřní významové souvislosti výchozího a cílového po-
jmenování.  
   Takto  např. ze  jmen slavných fyziků  vznikly  názvy  fyzikálních  jednotek (newton, ampér, 
volt). Častá je v běžném životě: název děje se přenese na osobu (údržba – činnost i pracov-
ník), název děje se přenese na výsledek (psaní – činnost i dopis), název vlastnosti se přene-
se na nositele nebo na důsledek (samota – osamocení i osamocená stavba), název povolá-
ní se přenese na místo provozování (malířství – obor i provozovna), název věci se přenese 
na její obsah (vypít šálek kávy) atd.  
 
SYNEKDOCHA  
   =  přenesení pojmenování části  předmětu pro označení  předmětu celého  (celku),  nebo 
naopak. Synekdocha bývá řazena jako druh metonymie. Existují tedy dva typy vzájemného 
nahrazování části a celku: