ČESKÝ JAZYK A KOMUNIKACE PRO 2. ROČNÍK

Č e s k ý   j a z y k   a   k o m u n i k a c e   2  | 6 

kolejnice,  vyjetá  stopa,  studentská  ubytovna).  Hranice  mezi  polysémií  a  homonymií  není 
ostrá. 
   Liší se dva druhy homonymie:  

a)  úplná – jde o stejné slovní druhy v základním tvaru: vinný, zapírat, raketa; 
b)  částečná – jde o různé slovní druhy nebo tvary: pila, září, los. 

 
   Příbuzným jevem homonymie je homofonie. O ní hovoříme u slov, která stejně znějí, ale 
jinak se píší (být – bít, boss – bos, písek – Písek). Homografie znamená, že se slova stejně 
píší, ale jinak se čtou; v češtině je řídká (panický – [paňickí] x [panickí]).  
    Paronyma jsou slova, která spolu nemají významově nic společného, ale jsou si zvukově 
podobná (drahá – dráha, požívat – používat, historický – hysterický).  
 
SOUZNAČNOST (SYNONYMIE)  
   Synonyma jsou slova s odlišnou formou („různě znějí a různě se píší“), ale stejným nebo 
podobným  významem.  Jeden  význam  můžeme  vyjádřit  několika  různými  slovy.  Použití 
synonym je  především  vázáno  na  stylistickou  platnost.  Synonyma  tedy nelze  v různých 
kontextech  zaměňovat  zcela  libovolně;  často  se  liší  významovým  odstínem  a  rozsahem 
významu (matka – máma – maminka, říct – pravit, lingvistika – jazykověda).  
   Druhotně se mohou stát synonymy (se stylistickým příznakem) tautonyma – souznačná 
slova jinojazyčná a nářeční, popř. slangová, argotická (vlasy – háro, vesnice – dědina, skvrna 
– flek).  
 
PROTIKLADNOST (ANTONYMIE)  
   Antonyma  (též  opozita)  jsou  slova,  která  pojmenovávají  protikladné  skutečnosti.  Vý-
znamová protikladnost je buď kategorická (starý – mladý, velký – malý), anebo kategorická 
není, protože existuje nějaký významový mezistupeň (např. mezi antonymy ledový x horký 
je několik přechodových stupňů: ledový – studený – chladný – vlažný – horký).  
   Antonyma dělíme na: