Dobytí severního pólu

Objev arktického sněžného člověka

Ing. Jan Hraběta vypráví:

V pražské restauraci Pod Vyšehradem, kam Cimrman rád chodíval, si k němu jednou přisedl majitel hostince a ptal se ho, zda by nesestavil živý obraz „Češi na severním pólu“. Cimrman souhlasil, ale rozhodl se, že prostuduje polární tematiku, když byl na cestě Grónskem, tak se dozvěděl o primitivním eskymáckém kmenu, kde měla hlavní slovo v rodině žena, tyto kmeny byly velice pohostinné.

Nejcennějším přínosem Cimrmanovy cesty do Arktidy byl jeho objev sněžného člověka. Dokonce se s ním osobně setkal, popisuje ho jako tvora samotářského, plachého, vyznačujícího se vzpřímenou chůzí po dvou. Ale uvádí rozdíly oproti sněžnému muži.

himalájští badatelé přisuzují svému sněžnému muži výšku desetiletého chlapce; Cimrman tvrdí, že sněžný člověk má výšku chlapce jedenáctiletého. Cimrmanův popis pohlavního života tohoto tvora soudobé biology doslova šokoval, všeobecně se hovořilo o sexuální bombě století. Zdrženlivější Sigmund Freud razil termín „Sexuelhandgranat“.

Podle Cimrmana je arktický sněžný člověk samosnubný, k rozmnožování tedy nikoho nepotřebuje. Je proto velice důležité, aby se anglický termín „snowman“ překládal jako sněžný člověk a ne jako sněžný muž. Dále Cimrman píše, že jeho řeči rozuměl, střídaly se dialogy.

A právě dualita této řeči, toto splynutí 1. osoby „já“ s 2. osobou „ty“, vedlo Cimrmana k pojmenování sněžného člověka výstižným slovem „játy“, které později Angličané zkomolili na „yeti“.

Cimrmanova záhadná hra přetržené dítě

Prof. Pavel Vondruška vypráví:

Objevem minulé sezóny byla právě Cimrmanova hra Přetržené dítě. Tuto hru loni pro novináře a odborné zájemce zahráli, ale ne s velkým úspěchem. Hra nebyla přijata dobře ani v tisku.

Já jsem hledal příčiny nezdaru a dospěl jsem k závěru, že vinu na tomto neúspěchu nenese Cimrman, ale – kolega Brukner odpustí – kolega Brukner.

Cimrman prý diktoval tuto hru sousedu Padevětovi, když byl u něj po návratu z Arktidy se silným zánětem horních cest dýchacích. Soused slova zapisoval mechanicky a nesoustředil se, že by tam mohli být snad chyby, že špatně rozumí.

Hra, ve které Cimrman vzpomíná na své dětství prožité v otcově krejčovské dílně, se pochopitelně nejmenuje Přetržené dítě, ale Přetržené nitě. Nikdo v ní také nikoho nepouští zadní bradou, nýbrž zadní branou.

Také z jednoho místa textu, kde je napsáno: „Potřebuji nutně vybočit“ svědčí o tom, že pan Padevět nepochopil, o co Cimrman žádá.

Svěrák děkuje za přednes a obrací se na Bruknera, zda k tomu má připomínku, ten odpovídá.

BRUKNER: Ano, já jsem to celé pozorně vyslechl a vyvodil jsem z toho ten závěr, že bude-li ještě někdy příležitost a budu-li požádán o nějakou další rekonstrukci, že se vám na to vyseru