Dobytí severního pólu

LÉKÁRNÍK: Vždyť my přece žádné psy… Aha, už rozumím! (Pohlédne na Frištenského, který s vyplazeným jazykem dýchá jako pes)

FRIŠTENSKÝ: Jaký psy?

Lékárník konstatuje, že je důležité nesníst vše naráz, ale po částech, Frištenský stále nechápe. Náčelník zase si stojí za názorem, že když utratit, tak najednou. Frištenský si říká, že chlapi zešíleli.

NÁČELNÍK: Sníst psy.

FRIŠTENSKÝ: I když je nemáme.

NÁČELNÍK: I když je nemáme.

FRIŠTENSKÝ: Vy všichni, jak jste tady, tomu rozumíte?

OSTATNÍ: Ano

Frištenský stále nechápe, náčelník začne mít proslov o tom, že chce poděkovat Frištenskému za všechno, potom ho poprosí, ať mu podá sekeru, ten tak učiní. Učitel a lékař řeknou, že na to se nemůžou dívat, Frištenský taky ne a odchází (myslí si, že půjde sekat dříví). Nakonec se toho ujme sám a ze sání udělá dřevo na oheň. Náčelník říká lékaři a učiteli, že by i z hlediska humanismu bylo lepší ho nechat zmrazit. Když se vráží Frištenský od sekání dřeva, tak je zpocený, poradí mu, ať si sundá šálu, rozepne kabát, boty a kalhoty.

FRIŠTENSKÝ: Řeknu vám, docela frišno. Tohle až budu doma vyprávět, jak jsem stál kousek od severní točny jen tak nalehko…Ještě že mě hřeje to peří.

Ostatní nechápou, co tím myslí, ale on rozevře kabát, kde mu u náprsní kapsy visí husa. Ostatní jsou v šoku, že má husu a nadávají, že nic neřekl. On však se hájí, že jim nabízel, ale že ho všichni odbyli. Frištenský se obléká a připravují si husu.

Před oponou 3

Jak se přibližují k pólu, je čím dál větší mráz.

UČITEL: Dnes ráno klesl teploměr tak hluboko, že jsme nemohli najít rtuť. Teprve po patnáctiminutovém usilovném zahřívání trubice dechem vylezla na minus padesát stupňů Celsia. Takový mráz je pro Středoevropana přímo vražedný. Proto jsme dalším dýcháním vyhnali teplotu na minus 42 stupňů Celsia, což už se dalo vydržet.

Náčelník vzpomínal, když se v jeho rodné Třeboni vypařily tři rybníky.

4. Obraz

Z holé pláně vystupují dva terénní pahorky, před nimi sedí tři čeští polárníci a dojídají zbytek husy, kosti občas hodí Frištenskému. Pánové sedí a povídají si o kamnech. Frištenský kope do terénního pahorku, který se povalí, učitel vyskočí a postaví ten sloup a zjistí, že je to profesor Mac Donald. Byl to milionář, který vyrazil ze severního cípu Grónska směrem k pólu, je to rok, co o něm nejsou žádné zprávy. Učitel vypráví, že o něm četl v novinách. Zdědil jako chlapec obrovské jmění a rozhodl se, že ho celé věnuje vědě. Vydal se do Rakouska-Uherska, kde konal pokusy na zámku Lednice, vzal si s sebou do Spojených států českého sluhu Berana a ten dosáhl v jeho službách hodnosti poručíka biologie. Ten byl v tom druhém pahorku. Náčelník se navrhl, aby Mac Donalda s Beranem vzali s sebou a poctili jejich památku.