VYNÁLEZ KNIHTISKU

Evropa začínala s tiskem podstatně později. Ze 12. století je hliněná deska, která byla pořízena při zasvěcení kostela svatého Jiří při benediktinském klášteře u Řezna. Nápis byl do ní vytlačen jednotlivými literami, které byly roku 1119 patrně vyrobeny z tvrdého dřeva, avšak nezachovaly se. Rovněž technika tisku na látku, z níž se vyvinul v Evropě na konci 14. století deskotisk, mohla být inspirací pro Gutenberga, který se nepochybně s deskotiskem setkal. Nejstarší forma určená pro tisk na látku je špalíček zvaný Le Bois Protat z let 1370-80, objevený ve Francii při přestavbě domu roku 1898. Byl nalezen obrácený jako stupeň schodiště. Rovněž z druhé poloviny 14. století je tzv. tapeta ze Sitten. V 15. století se do ještě gotických vazeb knih, respektive do jejich kůže, vtlačovaly razidly slepotiskové nápisy, označující obsah knihy. Nejstarší známý doklad tohoto způsobu tlačení do kůže je text na vazbě norimberského dominikána Conrada Fostera z Ansbachu z roku 1436, tedy již za Gutenbergova života. Evropský deskotisk v pravém slova smyslu předběhl knihtisk jen asi o půl století. Na počátku 15. století se rozšířily tisky o jednom listu (tisk s použitím barvy na papír), sloužící jako dekorace, nebo vlepované do kodexů namísto ilustrací. Díky tomu se některé z nich zachovaly do dnešních dnů. Tyto tisky jen výjimečně obsahovaly nápisy. Pokud ano, byl kratičký text situován do spodního okraje. Někdy se tyto tisky kolorovaly, námětem byly biblické výjevy nebo legendy. Stejným způsobem se tiskly i hrací karty. Nejstarším dřevořezem, který je možno datovat, je bruselská Madona z roku 1418 a svatý Kryštof z roku 1423. Záměrným spojením několika deskotisků dohromady vznikaly tzv. blokové knihy, kterých se dochovalo nepoměrně méně nežli tisků o jednom listu. Blokové knihy se tiskly hlavně v Holandsku, odtud se rozšířily i do Německa. Největšího rozšíření došly v letech 1460-1480, kdy byl již znám knihtisk, ale ještě neměl čas se plně prosadit. Zachovalé exempláře blokových knih mají většinou náboženskou tematiku, nejčastěji je to obrázková bible, tzv. bible chudých, tedy obrázkové výjevy z Písma svatého s minimem textu; často byla zobrazována Apokalypsa. Zcela bez ilustrací byly naopak tzv. donaty, učebnice latiny, nazývané podle římského gramatika Aelia Donata, žijícího ve 4. století

n. l. Přesný rok vzniku se u blokových knih určuje jen velmi těžko, neboť většinou neobsahují žádné impresum, ani jiné vydavatelské údaje. U donat je situace ještě těžší, protože jsou psány v univerzální latině, písmu, podle kterého nelze určit čas vzniku. V českých zemích žádná bloková kniha nevznikla, nicméně v brněnské Univerzitní knihovně se nachází bible chudých (biblia pauperum) datovaná mezi lety 1450-60. Je nizozemské provenience, čítá 40 listů obsahujících výjevy ze Starého i Nového zákona doplněné kratičkými výňatky z Bible. Tisků o jednom listu vzniklo na našem území v 15. století několik, nejstarší je dřevořez z let 1430-40, znázorňující svatého Kryštofa.