VYNÁLEZ KNIHTISKU

pergamen a mzdu spolupracovníků, zbytek připadl na úroky.

Verdikt soudu z roku 1455 byl pro vynálezce zdrcující. Buď zaplatí, nebo mu propadne všechen majetek. Gutenberg ztrácí dílnu i se zařízením a právě dotištěnou bibli, práci nejméně tří let, která teď zcela hotová patří Fustovi. Bývalý společník si uměl s dílnou i biblí dobře poradit, neboť zmiňovaným chráněncem nebyl nikdo jiný než Peter Schöffer, tou dobou již zkušený tiskař. Fust ho nejdříve adoptoval a později mu dal za manželku svou vlastní dceru, takže podnik mohl bez problému pokračovat v práci v rámci Fustovy rodiny. A budiž oběma ke cti, že odvedli v dalších letech velmi kvalitní tiskařskou práci.

Gutenberg se z Humprechtova dvora, sídla svého hlavního pracoviště, musel vystěhovat a vrátil se do původní dílny v Gutenbergově dvoře, kde zřejmě probíhaly tiskařské práce souběžně s hlavní dílnou. Tam spolu se svými věrnými spolupracovníky vytiskl několik drobnějších prací: 31 řádkový odpustkový list pro Kypr, tzv. Turecký kalendář na rok 1455, Bulu papeže Kalixta III., bulu proti Turkům v latinském a německém jazyce a roku 1460 jedno rozsáhlé dílo Catholicon Jana Balba. Během let 1458-60 se tiskne v Bamberku 36 řádková bible původním Gutenbergovým písmem, ale s největší pravděpodobností bez jeho přímé účasti.

Vynálezce prožil část stáří v nouzi a finanční nejistotě. Jeho existenční starosti vyřešil až v roce 1465 Adolf z Nassau, mohučský kurfiřt a arcibiskup v jedné osobě, tím, že ho přijal mezi své dvořany s poměrně slušnými materiálními požitky a to “za velké zásluhy”. Tak mohl Gutenberg konec života prožít nejen v dostatku, ale i s pocitem, že jeho vynález došel uznání a uplatnění. Zemřel roku 1468.

Období prvotisků

Knihtisk se šířil po Evropě doslova obrovskou rychlostí, což svědčí o jeho epochálním významu, ale nutno dodat, že je zde ještě jeden činitel, jakýsi katalyzátor, který rozesel knihtiskařské dílny i mimo Německo ve velkém počtu během několika let. Tímto urychlovačem se stala občanská válka. Sice neblaze působila na mohučské občany, zato však blahodárně na kulturní dění. Toto na první pohled paradoxní tvrzení má své opodstatnění. Papež sesadil mohučského arcibiskupa Dietera z Issenburgu a místo něho dosadil již zmíněného Adolfa z Nassau. Dieter se však brání, takže dojde k otevřenému konfliktu, který vyúsťuje roku 1462 v občanskou válku. V ní vítězí Adolf Nasavský, když se města, které je zpustošeno, vyloupeno a vypáleno, zmocňuje silou. To vede k další vlně vystěhovalectví a mezi lidmi, kteří chvatně opouštějí své domovy, jsou i Gutenbergovi vyučenci. S sebou si odnášejí kromě nejnutnějších věcí i své vědomosti a zkušenosti, aby s nimi seznámili celou Evropu. Někteří z nich putují od místa k místu jako komedianti nebo muzikanti.