VYNÁLEZ KNIHTISKU

Přibližně roku 1450 vniká na stejném principu jako dřevořez technika kovořezu. Tiskovou matricí je deska z kovu. Vznikl na Rýně, odkud se rozšířil do celého Německa, Nizozemí a Francie. Největšího rozmachu dosáhl v letech 1450-1480, po roce 1520 zcela mizí, zatímco dřevořez se stává hlavní ilustrační technikou skvěle doplňující knihtisk od 15. až do 18. století, než začal být vytlačován postupně od 17. století mědirytem a následně dalšími ilustračními technikami. Dřevořez je na rozdíl od pozdějších ilustračních technik prací anonymních autorů, takže se nám nezachovala žádná jména jeho tvůrců.

Vynález knihtisku

Jak již bylo řečeno, je vynález knihtisku považován za jednu ze vstupních bran k novověku.

Johannes Gutenberg se narodil mezi lety 1397-1400 nedaleko Mohuče na dvoře zvaném Hof zum Guttenberg. Jeho otec se jmenoval Friele Gensfleisch zur Laden zum Gutenberg. Odtud tedy jméno, které později začal používat místo svého rodného Gensfleisch. Jeho rodiče i prarodiče patřili k mohučskému patriciátu, tedy vládnoucí měšťanské vrstvě, složené ze šlechticů, velkých pozemkových vlastníků a kupců, obdařené mnoha privilegii. Patriciát bojoval ve městě o moc s cechovními řemeslníky. Když se stal život v Mohuči pro tento boj nesnesitelný, odešel Gutenberg již jako vyučený zlatník do Štrasburku, kde se začal věnovat řemeslu. Byl přijat do tamnějšího zlatnického cechu, protože ale nebyl místním občanem, pouze s částečnými právy, takže jeho situace byla poněkud složitější. Přesto už v letech 1434-1444 začíná s knihtiskem experimentovat. Roku 1438 zaznamenáváme první pokusy s litím písma a další přípravné práce pro tisk, které vrcholí nejpozději roku 1444, kdy ještě ve Štrasburku vydává svůj první tisk - Sibylino proroctví o posledním soudu - nevelké dílo mající pravděpodobně 28 stran o rozměru 9x12,5 cm; zachoval se z něhož pouze fragment. Proto je první Gutenbergův tisk zmiňován pod názvem Zlomky knih Sibyliných. Toto dílo patří do stádia Gutenbergových pokusů, je vysázeno původními literami s mnoha nepřesnostmi a nedokonalostmi, zrovna tak jako donaty, vytištěné v počátečním stádiu snažení. Rovněž se zachovaly jen ve zlomcích. Z tohoto období počátků pokusů ve Štrasburku máme jen velmi málo informací. Cenným zdrojem jsou úřední zápisy o soudních sporech, které Gutenberg vedl, a jeden z nich se mu nakonec stal osudným. První vážnější spor s jeho žákem Andreasem Dritzehnem ještě jeho kariéru ohrozit nemohl. Gutenberg svého žáka dle zápisů učil za úplatu tajnému umění, o kterém se pouze z náznaků můžeme domnívat, že to byl knihtisk. Dritzehn a později jeho dědicové požadovali vrácení “školného”, které za vyučování přijal. Gutenberg však spor vyhrál, byl zproštěn obžaloby a všech dalších závazků. Protentokrát. Proč máme jen málo přímých zpráv o knihtisku, má několik důvodů. Gutenberg si s největší pravděpodobností byl vědom významu svého vynálezu a bál se, že o své duchovní vlastnictví přijde. Proto je v soudním protokolu pouze zmínka o tajném umění; rovněž všechny své učedníky a spolupracovníky zavazoval k přísné mlčenlivosti. Žádný ze svých tisků nepodepsal, chybí impresum, lokace i vročení, takže se o jeho tiscích dozvídáme pouze ze soudních záznamů, jiné je možno odhalit díky typologickému rozboru písma a dalších indicií. Jeho obavy posiloval strach před inkvizicí, rovněž hrozilo udání a nařčení ze strany profesionálních písařů, kteří přicházeli o práci, a v neposlední řadě hrozila konkurence, která mohla jeho vynález odpozorovat a provozovat bez jeho vědomí nebo souhlasu. Černým uměním ho nazýval snad také proto, že se používala černá tiskařská barva.