VYNÁLEZ KNIHTISKU
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Genialita vynálezu spočívá ve spojení předchozích různorodých postupů, jejich skloubení a zdokonalení v jeden koordinovaný výrobní proces. Úhelným kamenem tohoto procesu je použití samostatných liter, pohyblivých složek sazby, kterou bylo možno rozmetat a písmena znovupoužít pro tisk jiné stránky nebo knihy. K dalším kamínkům, tvořícím dohromady dokonalou mozaiku, patří licí strojek. Do něho se vložila matrice a ulila litera, strojek se rozložil na dvě části, aby literu bylo možno vyjmout. Liteřina, slitina pro odlévání liter, musela mít dostatečně nízkou tavicí teplotu, aby se strojek a matrice nepoškodily a zároveň bylo možno tavbu provádět podle tehdy známých technologií. Na druhé straně musela být pevná a tvrdá, aby odolávala náporu lisu. Tady mu nepochybně pomohly jeho zlatnické zkušenosti, neboť liteřina složená z 55% olova, 30% antimonu, 15% cínu a zlomku vizmutu se používala prakticky beze změn po celá staletí. K výrobě tiskařského lisu se nechal inspirovat jednak lisem vinařským, za vzor pravděpodobně posloužily i papírenský ždímací lis a lis knihařský. Tiskařská barva byla ze směsi sazí a fermeže a svou kvalitou přispěla k dokonalosti vynálezu. Celou mozaiku doplňovaly další pomůcky jako sázítko – kovová nebo dřevěná schránka, do které tiskař ručně ukládá písmena a vytváří tak jednotlivé řádky. Tenakl - držák na rukopisy, jehož součástí je divizor, oddělující část rukopisu už vysázeného od části, která se má sázet, a kasa na litery, tampóny na nanášení barvy a další drobnosti usnadňující tiskařovu práci celou mozaiku doplňují.
Takto vybaven zkušenostmi se Gutenberg roku 1448 vrací do Mohuče, aby se připravil na vydání své nejvýznačnější knihy - latinské bible. Přestože trpěl nedostatkem kapitálu, rozhodl se pro vydání tak finančně náročného díla. Aby mohl zřídit dílnu, svůj vynález ještě zdokonalit, nakoupit suroviny, papír a pergamen, musí hledat vhodného obchodního partnera. Nachází ho v bohatém mohučském měšťanu Johannesu Fustovi. Ten mu podle ne zcela přesně formulované smlouvy 2x zapůjčil peníze k vybavení dílny a tisku. Gutenberg byl nepochybně skvělý vynálezce, ale pravděpodobně nevynikal jako podnikatel, protože se hned na začátku pustil do nákladného díla s dlouhou návratností peněz - do dvousvazkové 42 řádkové bible. Toto mistrovské dílo je nazváno podle 42 řádků na každé straně. Oproti předchozím tiskům je bible dokonalá jak typy písma - štíhlá textura, tak dvousloupečnou typografickou úpravou a ručně rubrikátorem (středověký zdobný písař a malíř rukopisů) domalovávanými iniciálami i miniaturami na okrajích některých stran. Dvoubarevný tisk ještě nebyl znám, proto nastoupil svou práci rubrikátor, který vyznačil začátky vět svislým proškrtnutím velkých písmen a červeně zvýraznil první řádky kapitol jako u rukopisů. Gutenberg si po řemeslné i umělecké stránce nechal na celém díle velmi záležet a stejně jako všichni jeho následovníci v éře inkunábulí se snažil věrně napodobit ručně psanou knihu, od níž byly prvotisky písmem i výzdobou takřka k nerozeznání. Oba svazky měly rozsah 1282 stran a náklad asi 150 kusů na papíru a 35 na pergamenu. Dochovalo se z nich 35, respektive 12 výtisků. Obchodně zdatný Fust těsně před dokončením celého díla možná z netrpělivosti, ale spíše z vypočítavosti vznesl požadavek na vrácení peněz, a to přesně v okamžiku, kdy tiskař nemohl zaplatit, jelikož všechny peníze investoval. Fust byl o dění a postupu prací přesně informován prostřednictvím svého chráněnce, který se učil tiskařskému řemeslu v dílně, kde se bible tiskla, a o němž ještě bude několikrát řeč. Neshoda o vrácení peněz vyústila v soudní spor, kde se již přestává mluvit o společném díle a obchodním partnerství a řeší se jediný problém - vrácení dluhu. Ten i s úroky činí obrovskou sumu 2026 zlatých. Pro porovnání kamenný měšťanský dům stál 80-100 zlatých, roční mzda řemeslnického mistra činila 20-30 zlatých. O dalších podrobnostech soudu se dozvídáme z tzv. Helmaspergerova instrumentu, což je notářský zápis ze soudního jednání. Mimo jiné uvádí, že Gutenberg si prvních 800 zlatých půjčil na zařízení dílny, šesti lisů, licích strojků a liteřiny, dalších 800 na vlastní bibli, papír,