Ekologické zemědělství

Koncepce zemědělské politiky ČR po vstupu do EU se rozděluje na tři časové etapy, etapu vstupní (2004 – 2006), etapu přizpůsobení (2007 – 2010) a etapu vyrovnání (2001 – 2013, tzn. po vyrovnání úrovně podpor zemědělství ČR s úrovní podpor stávajících zemí EU), neboť to vyplývá z časově diferencovaného působení Společné zemědělské politiky na zemědělství na agrární sektor ČR, jak je stanoveno v podmínkách přístupové smlouvy. Předpokládá se přitom, že ČR splní požadavky k 1. 5. 2004, s výjimkou dojednaných přechodných období (např. v oblasti bezpečnosti potravin a pohody zvířat).

Každá etapa se člení na jednotlivé pilíře a v jejich rámci diferencovaně na jednotlivé programy a opatření. Pilíře ( I až IV) nesou názvy „Podpora příjmů zemědělců a snižování rizikovosti zemědělské výroby“, „Podpora ochrany životního prostředí“, „Podpora restrukturalizace podniků agrárního sektoru a rozvoje venkova“ a „Podpora obecných služeb pro agrární sektor“.

Strategie do roku 2013 směřuje k celoplošnému produkčnímu zemědělství, které musí být konkurenceschopné v produkci soukromého zboží a zároveň šetrné k životnímu prostředí. To je hlavní princip evropské agrární politiky. Evropská agrární politika je strategií evropská agrární politika je strategií, která by měla zachovat konkurenceschopnost evropských zemědělců na celosvětové úrovni.

Z hlediska možných dopadů koncepce, by mělo dojít k podstatnému zlepšení ekonomické situace zemědělských podniků. Vyšší podpory, oproti rokům předvstupním, budou ale souviset se zvýšenými náklady na půdu a na dodržování podmínek evropských zákonů v rámci „cross-compliance“. I když zemědělská politika, jak evropská, tak česká, velmi významně hovoří o ekologii a multifunkčním zemědělství, ve výsledných ekonomických efektech je zřejmé, že rozvoj multifunkčního charakteru zemědělství, zejména v oblastech s lepšími podmínkami, bude u nás jenom postupný. Jeho usazení se předpokládá až v závěru poslední etapy.33

1. Společná zemědělská politika EU

1. Charakteristika a cíle

Společná zemědělská politika ( SZP) EU je nejstarší politikou Evropského společenství a zároveň představuje nejproblematičtější a v poslední době nejkritizovanější politiku EU. Zásady SZP zpracovávaly již Římské smlouvy z roku 1957. V praxi se však začala uskutečňovat až po roce 1962.

Společná zemědělská politika byla reakcí na tehdejší situaci, kdy byla západní Evropa závislá na dovozu potravin, které v té době byly strategickou surovinou. SZP se tehdy zaměřila na zvýšení produktivity zemědělství, zajištění soběstačnosti a udržení cenové stability zemědělských výrobků a zároveň měla také zabránit odlivu obyvatel z venkova do měst.

Z cílů společné zemědělské politiky uvedených v Římských smlouvách byly odvozeny i její tři základní principy: