Ekologické zemědělství

Prvořadým úkolem je i posílení důvěry spotřebitele a zajištění trvalé informovanosti o otázkách EZ a ekologické kvality potravin. Je třeba proto spotřebiteli neustále vysvětlovat rozdíly mezi EZ a konvenčním zemědělstvím. Důraz se klade také na zajištění absence geneticky modifikovaných organismu v EZ, jinak hrozí ztráta důvěry spotřebitele. Požadavek ve směru k nevládním organizacím, který ukládá zavést nadstandardní směrnice svazu ekologických zemědělců, byl již ke dni 1. 1. 2004 splněn – viz výše.

Jedním z nejslabších míst, které je klíčové pro další rozvoj EZ v ČR je otázka zpracování a marketing. V rámci aktivit nevládních organizací se navrhuje založit tzv. BIO Fond, kdy by např. 1% z tržeb bylo určeno na reklamu. Nutné je zároveň podporovat investice do zpracování biopotravin. Jednou z priorit státní správy je v rámci opatření pro regionální rozvoj a výrobu a zpracování místních specialit zajisti pro projekty EZ přednost při stanovování hodnotících a výběrových kritérií.

Čtvrtý okruh se zaměřuje na schopnost podnikat a ekonomickou životaschopnost. V EZ v ČR je nejvíce rozvinutá produkce obilovin, bylinných čajů a koření, mléka a mléčných výrobků a hovězího masa. Je dosud málo podniků, které se zaměřily na zpracování ovoce, zeleniny, vepřového a drůbežího masa. Zemědělské podniky ani zpracovatelé nemají zkušenost s přípravou dobrých podnikatelských záměrů. Pro zvýšení ekonomické životaschopnosti farem je důležité využít také regionální dimenzi ekologického zemědělství, např. výroba regionálních specialit nebo agroturistika. Know-how představuje základní podmínku podnikání v ekologickém zemědělství. Cílem nevládních organizací by tedy mělo být především popsat a prezentovat úspěšné evropské modely podnikání v EZ, rozšířit rozmanitost produkce a mj. také zajistit prostředky pro farmáře na financování exkurzí na modelových ekologických farmách.

Výzkum a vzdělávání v EZ není ještě dostatečně řešeno. Pro zlepšení této situace je nezbytné rozšířit nabídku vzdělávacích a poradenských aktivit, zajistit jejich dobrou profesionální úroveň a zvýšit zájem o účast v nich. Aktuální informace z oblasti EZ je třeba zpřístupňovat více způsoby tak, aby byly všeobecně dosažitelné. Žádoucí je i lepší koordinace aktivit jednotlivých útvarů MZe ČR s výzkumnými pracovišti a nevládními organizacemi s využitím poskytování odborného zázemí ze strany střeních škol a univerzit např. při pořádání seminářů, vydávání učebních textů, atd. Ke zmíněné koordinaci by dle Akčního plánu přispělo např. založení výzkumného centra EZ. Nevládní organizace mají nadále zajišťovat systematické vzdělávání ekozemědělců.

Šestý bod, který Akční plán zařadil do svého obsahu jsou nástroje politiky. Vzhledem k tomu, že je Akční plán nástrojem státní politiky v oblasti rozvoje EZ a má přímou vazbu na návrh reformy Společné zemědělské politiky EU, jeho přijetí zakládá možnost obhajoby požadavků ČR na vyšší podpory ze společných zdrojů EU v oblasti II. pilíře společné zemědělské politiky a strukturální politiky. Umožní také plně využít principu tzv. modulace a vytvářet podmínky pro rozvoj konkurenceschopného zemědělství ČR v celoevropských podmínkách.