Zápisky - Aristotelés, Etika Níkomachova (2020_21)

Měřítkem toho, co je pro Aristotela skutečně slastné, je ctnostný člověk.

Dalším argumentem, proč blaženost nespočívá ve hře je, jelikož by bylo podivné, kdyby cíl spočíval ve hře, a kdyby se člověk celý život trápil jen proto, aby si mohl hrát. Měřítkem lidského života nemůže být hra, protože by to podle něj bylo podivné.

Namáhat se kvůli hře je totiž pošetilé a dětinské, ale naopak hrát si pro vážné úsilí se zdá správné. Smyslem hry je podle Aristotela odpočinek, abychom se mohli poté věnovat důležitým věcem. Žádný člověk totiž nemůže pracovat nepřetržitě.

Hra tedy má místo v dobrém lidském životě, ale má v ní jiný cíl. Tím je odpočinek, abychom se mohli věnovat kontemplativnímu životu. Tím odmítá hru jako činnost, kterou si žádáme pro ni samotnou.

Vážné věci podle Aristotela jsou lepší, než věci směšné. Stejně tak i v lidské duši jsou části, které jsou vážnější, a tudíž lepší oproti částem, které tak vážné nejsou. Stejně tak i blaženosti jsou lepší a horší – tělesné a duševní.

Tělesné blaženosti může mít i otrok, ale bylo by urážlivé, kdyby byl otrok blažený. Štěstí / blaženosti totiž mohou dosáhnout jen Ti nejlepší. To je antický pohled, který se postupem času mění, např. Epiktétos, propuštěný otrok a stoik 1. století ukazuje, že jistou možnost být šťastný má i on.

Pro Aristotela blaženost nespočívá v tělesných zábavách neboť stejně jako pro Platóna je duše důležitější než tělo a ne naopak.

18. 5. 2021

Eudaimóna, jakožto nejvyšší cíl, spočívá v činnosti. Je to uskutečňování duše. V první knize Aristotelés řekl, že je to uskutečňování spojené s rozumem, ve shodě s výtečností. Blaženost je nejvyšší a nejsoběstačnější cíl.

V desáté knize EN v pojetí o slasti řekl, v čem spočívá dokonalá činnost. V kontextu výkladu o dokonalých činnostech se také mluvilo o různých schopnostech duše s tím, že každá činnost vyžaduje svůj předmět a schopnost jej přijmout. Také víme, že je mezi nimi hierarchie.

Blaženost podle Aristotela tedy spočívá v činnosti, která je nejlepší. Je to činnost toho, což je v lidské duši nejvyšší a to je rozum. Stejná hierarchie panuje i mezi předměty, kdy předměty myšlení jsou vyšší než předměty vnímatelné.

EUDAIMONIA není habitus (HEXIS), nýbrž činnost (ENERGEIA), která je soběstačná (AUTARKÉS).

SPÚDAIOS je člověk, jehož zdání je měřítkem toho, jak věci jsou. V EN je analogické přirovnání ke zdravému člověku. Takový člověk vidí věci správně.

Přes proti-platonské výhrady, v knize desáté Aristotelés drží základní platónské schéma.

Blaženost je činnost založená ve ctnosti. Taková ctnost náleží tomu nejlepšímu. Taková ctnost vládne a vede. Činnost založená v této ctnosti je dokonalá blaženost. Jde o to nejvyšší a nejlepší, co máme – kontemplativní činnost.