Zápisky - Aristotelés, Etika Níkomachova (2020_21)
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Slast je spojena se vznikáním – děním.
Proti tomuto chce Aristotelés argumentovat. Chce ukázat, že slast není spojena s děním, ale s bytím / jsoucností. S tím rozdílem, že pro Aristotela je jsoucnost činnost / uskutečňování.
Pro začátek Aristotelés říká, že slast není pohybem. Vymezuje se tak proti Platónovi. Aristotelés přenese pojem slasti z procesu do pojmu bytí.
Rozlišení mezi KINÉSIS (pohyb) a ENERGEIA (činnost) je pouze ve dvou částech EN. Jinde se zdá, že mezi nimi Aristotelés nerozlišuje a pohyb by se dal označit jako činnost. Tento rozdíl asi tak není tak důležitý jako např. DYNAMIS (síla) a ENERGEIA.
Bolest je nedostatek přirozeného stavu. Slast je napravení této bolesti. Aristotelés ovšem říká, že ne všechny slasti vznikají naplňováním, neboť jsou činnosti, které děláme z jiného důvodu, než z toho, že nám něco chybí. Slasti z učení či slasti čichové jsou např. bez bolesti.
TO KATA FYSIN
„být podle přirozenosti“
ANAPLÉROSIS „naplňování“ = slast
Stav, kdy přirozenosti něco chybí, např. hlad, žízeň atp.
Aristotelés toto bere jako doklad, že slast není pohybem, resp. vznikáním, jelikož jsou slasti, které nejsou spojeny se vznikáním.
Jsou různé druhy slastí. Aristotelés říká, že stejně jako jsou různé druhy činností (dobré a špatné), tak jsou stejně různé druhy slasti (dobré a špatné). To znamená, že slast se neposuzuje pouze kvantitativně, ale také kvalitativně. To je v antické reflexi hédonismu velmi důležité.
ENERGEIA KINÉSIS
(skutečnost, činnost, uskutečňování; „bytí-při-díle“) (pohyb)
např. vidění Heidegger
barva + světlo oko
(„aktivní“ schopnost působit) („pasivní“ schopnost
přijímat působení)
„vnímané“ smysl (schopný vnímání)
„předmět“ činnosti duše -děje se „v čase“ (CHRONOS)
-srov. Fysika IV: čas je „počet
-děje se „nyní“ v „přítomné chvíli“ pohybu vzhledem k dříve a
(TO NÝN, viz Fysika IV, 13) později“ (219b2-3)
TELEIÓS, TELEION:
„dokonalé“, „završené“
Pohyb není završení – to znamená, že je potřeba dát poslední součást domu. Až poté je proces hotový a dospěl ke své dokonalosti.
Vidění je jiný typ bytí. Není procesem, ale v každém okamžiku je dokonalé a samo sebou. Není to tak, že by se děl proces na konci čehož je vidění. Je završené v každém okamžiku.
Vidění je podle Aristotela děj, kdy máme dva činitele – lidskou duši (schopnost přijímat působení) a na druhé straně podnět (aktivní činitel), jehož působení je lidská duše přijmout. V případě oka je to barva + světlo. Vidění bez těchto činitelů nemůže nastat.
Určité činnosti se dějí jen při setkání dvou schopností – schopnost působit a schopnost přijímat. Třeba květiny nevidí barvy. Barvy se v činnosti uskutečňují, jelikož jsou viděny. Barvy tedy neexistují, dokud neexistuje oko, které je může vidět.