Zápisky - Aristotelés, Etika Níkomachova (2020_21)

V závěru šesté knihy EN Aristotelés doplňuje poměrně důležité charakteristiky k tomu, co tyto dvě schopnosti dělají.

Moudrost nenahlíží, z čeho se člověk stává blaženým, protože se vznikáním nezabývá. Týká se pouze teoretické části duše. Nestará se tedy vůbec o lidskou blaženost a její dosahování. Jejím jediným výkonem je nahlížet a „vědět“.

Aristotelés dále zodpovídá námitky proti rozumnosti.

První námitka proti rozumnosti je, že rozumnost neučiní člověka nijak schopnějším v jednání. Nestačí totiž vědět, co je dobré, ale dobré konat. Ačkoliv tato námitka zní Aristotelsky, Aristotelés s ní nesouhlasí. Je sice pravda, že jeden dobrý skutek neudělá ze špatného člověka dobrého člověka, ale i když někdo dělá dobré skutky po většinu času, nemusí je dělat proto, že chce, ale např. proto, že mu to ukládá zákon či z jiného důvodu. Důležité tedy je, aby byl člověk rozumný a konal dobré věci a vědomě věděl, proč a jak jsou dobré.

Další námitkou, jež se Aristotelés zabývá, je námitka, která tvrdí, že pokud nám rozumnost pomáhá dostat se ke ctnosti. Ty, jež ctnostní už jsou, rozumnost nepotřebují. To navazuje na námitku, která říká, že rozumnost není potřebná těm, jež nejsou ctnostní, jelikož pouze můžeme naslouchat rozumným. Stejně tak, jako když jsme nemocní, neučíme se lékařství, ale posloucháme doktory.

V závěru šesté knihy se Aristotelés staví explicitně k Platónovi. Ctnost nespočívá jen v rozumnosti – závislá na mravních ctnostech, ale ty mravní ctnosti nelze mít bez rozumnosti.

Díky rozumnosti teda děláme správné volby. Jednak stanovuje cíl a jednak díky ní konáme věci, které k ní vedou. Díky ctnosti usilujeme o spravedlnost a díky rozumnosti jsme schopni posoudit, co je spravedlivé.

Rozumnost však zcela jistě nestojí nad moudrostí, ani nad EPISTÉMONIKON. Stejně jako lékařství nestojí výše než zdraví, nýbrž hledí, jak by vzniklo. FRONÉSIS hledí k tomu, aby vznikla SOFIA. Smyslem dobrého jednání je tak umožnit člověku moudrost.

4. 5. 2021

Desátá kniha Etiky Níkomachovy

Aristotelés v desáté knize na poměrně malém prostoru shrnuje různé názory o slasti a různé názory ohledně otázky, zda je slast dobrem, případně nejvyšším dobrem, co je slast a jakou má roli v dobrém lidském životě. Následně uvádí protiargumenty.

Aristotelés proto, aby zodpověděl, co je slast, používá základní ontologické otázky o bytí, díky čemuž je tato pasáž obtížnější, neboť jde o ontologickou diskuzi o povaze bytí.

Na začátku desáté knihy EN Aristotelés říká, že otázka slasti je pro etiku zásadní, a to z různých důvodů. V druhém odstavci Aristotelés zmiňuje dva hlavní extrémy v otázce slasti. Na jedné straně je argument, že slast je samo dobro (nejvyšší dobro / dobro v plném smyslu), zatímco druzí říkají, že slast je naprosto špatná.