Zápisky - Aristotelés, Etika Níkomachova (2020_21)

Platónovo reprezentativní představení myšlení v mýtu o jeskyni. Schopnost vládnout obci se zakládá na vědění – rozum je zde chápán jako něco, co je stále stejné jako schopnost, ale vše záleží na tom, k jakému typu věcí se vztahuje. Pokud se vztahuje ke stínům v jeskyni, nemůže fungovat dobře či k jiným věcem, které se mění, vědění nebude pořádné. Vztahuje-li se ovšem k základním pravdám, je dobré. Základem praktické rozumnosti je vědění, které zároveň dává kompetenci.

Aristotelés toto rozdělení odmítá. To co říká je, že rozumová duše se může legitimně zabývat tím, co se proměňuje a co může být jinak a i tam je možné odhalovat pravdu i nepravdu. Této schopnosti ve vztahu k jednání říká fronésis.

Napříč Západní tradicí se objevuje rozdělení na rozum teoretický a praktický.

V duši jsou tři zdroje jednání (PRÁXIS) a pravdy:

• vnímání (aisthésis) pravdy

• mysl (nús) >> tvrzení a popírání: v „režimu“ pravda / nepravda

• touha (orexis) >> žádání a odmítání:

  • BÚLÉSIS: chtění, vůle

  • THYMOS: vznětlivost

  • EPITHYMIA: žádostivost

Vnímání není počátkem žádného jednání.

V šesté knize je důležitý motiv pravdy.

Mínění může být pravdivé a nepravdivé, zatímco volba je spíše správná nebo ne.

Pravdivost je kritérium, které dává smysl tam, kde jde o výroky. V jednání o to ovšem tolik nejde. Jednání je pro Aristotela specifický termín, který se týká jen člověka.

Počátek volby (PROHAIRESIS) = touha (OREXIS) + rozum, který kvůli něčemu uvažuje (LOGOS HO HENEKA TINOS)

Rozlišení, jež Aristotelés používá pro vysvětlení pohybu obecně je, že zvířata mají dvě schopnosti – jakousi rozumovou, která ovšem rozlišuje pouze to, jestli něco je a není a schopnost žádavou.

Aristotelés ve spisu o duši staví vnímání a rozum blízko sebe.

Dobré jednání má spočívat v propojení těchto dvou věcí, ačkoliv není nutné. To, že něco vnímám, že něco je nebo není, neznamená, že to chci či nechci. Zároveň schopnost žádosti u Aristotela funguje jako souhrnné označení pro tři různé typy žádání.

Typy žádostí jsou důležité pro pohyb živočichů a i pro jednání jako takové.

Rozum sám ničím nehýbe. Schopnost rozlišovat pravdu a nepravdu sama ničím nehýbe – je třeba typ žádostivosti, aby uvedl živočicha do pohybu a člověka k jednání.

Má-li být volba ctnostná, musí být totéž, co říká rozum a za čím míří touha.

Volba je spjatá s rozmyslem.

Aristotelés mluví o jednání a volbě na pozadí rozlišení cíle a prostředku a zdůrazňuje, že volba se vždy týká prostředků a k cíli se vztahujeme žádostí. Žádáme si cíl a rozum volí prostředky k němu. Pokud tomu tak doopravdy je, rozum by byl sluhou žádosti.

To jestli nás život bude dobrý nebo špatný tak záleží na tom, k čemu je orientována naše žádost – co chceme. Náš rozum může pouze volit ty prostředky, které vedou k žádostivému cíli. Proto, abychom dělali dobré volby, musíme mít mravní ctnost, jelikož ta se týká žádostivé části duše.