Letadla - Referát
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
typu Harrier nebo jedno z letadel Panavia Tornado). Je vybaven motory, které roztáčejí rotor(y). Většinou je motor turbohřídelový a v jednom vrtulníku jsou tři. Listy rotoru jsou vyrobeny z mimořádně pevných kompozitních plastických materiálů. V kabině pilota jsou tři páky. Páka skupinového řízení ovládá listy rotoru tak, aby vrtulník mohl klesat, stoupat nebo viset ve vzduchu. Pákou cyklického řízení naklání pilot rotor tak, aby se vrtulník mohl pohybovat do stran. Zadní směrová vrtule je řízena nožními pákami a umožňuje natočit čelo vrtulníku libovolným směrem. Obsluha vojenských letadel je velmi náročná. Jak pro obsluhu pozemní, tak pro samotného pilot. Obsluhu letadel ve vzduchu zabezpečuje vždy pilot a většinou navigátor. Moderní stroje nevyžadují přítomnost střelce, jako tomu bylo při první světové válce. V dnešní době zastává tuto funkci navigátor, který je titulován někdy i jako operátor zbraňových systémů. Hlavním střelcem je ale pilot, neboť některá letadla jsou jen jednomístná a pilot vše musí řídit sám. Pozemní obsluha je u stíhacích letounů také velmi pracovitá. Pozemní personál zajišťuje údržbu a úpravu letadel. Zbrojmistři dbají na správnou vybavenost letadel, mechanici letadlo vždy před a po letu prohlédnou letadlo a opraví závady jak menšího, tak závažnějšího charakteru. Signalizátoři ručně navádějí letadla na přistání, popř. rolování na dráze či mateřské letadlové lodi (Tyto lodě převážejí letadla, která chrání jak loď, tak např. jistou námořní oblast. Jako startovací dráha slouží letadlům paluba, která je poměrně krátká. Stíhací letadlo je schopno odstartovat už na 500 m, ale některé lodě mají horní paluby kratší, proto jsou vybavena urychlovacím katapultem a při přistání letadla ocelovými lany, o které se letadlo zastaví při vysunutí háku). Řízení letadla ze země zajišťuje centrála, která je dokonale vybavena tou nejmodernější technikou, jakou si můžeme představit. Citlivé radary reagující na sebemenší podnět ve vzduchu i na zemi jsou zobrazovány na hlavních panelech. Radar obsluhují perfektně vyškolení vojáci i civilisté a navádějí pilota na cíle. Stíhací letouny se vyvinuly z letadel vyřazených na průzkum. Potřeba dokázat své letadlo ochránit bez pomocí více letadel vedla nejdříve k vybavení některých letadel pistolí, později kulometem. Roku 1915 bylo několik letounů uzpůsobeno k sestřelování nepřátelských letadel. Od tohoto roku se až do poloviny třicátých let vyráběly dvouplošníky s maximální rychlostí kolem 270 km/hod. Později se začaly vyrábět jednoplošníky aerodynamických tvarů, výkon motoru se zdvojnásobil na 1000 koňských sil a rychlost překročila 500 km/hod. Po roce 1960 už nebyl žádný problém dosáhnout rychlosti větší než M 2. V té době byl také rozšířený názor, že letadla v takovéto rychlosti nemohou dobře manévrovat a boj je nemožný. Proto letadla přestala být vyzbrojována kulomety a počítalo se jenom s raketami vzduch-vzduch. Byly vypracovány studie o tom, jak stíhací letoun vybavený výkonným radarem může zjistit a identifikovat nepřátelský letoun bez vizuálního kontaktu (BVR-beyond visual range) a sestřelit ho pomocí řízené střely velkého dosahu.Tak vznikla střela AIM-54 Phoneix nesená letounem US-Navy F-14 Tomcat dosahující na vzdálenost 160 km. Po zkušenostech z Vietnamu se však začal vyrábět letoun Phantom ve vylepšené verzi F-4E s kanónem pod přídí a s účinnými sloty na náběžných hranách křídla, aby se zlepšila jeho schopnost provádět obraty při manévrování v boji (totéž v Rusku v nové verzi Mikojanova MiG-21). Na reakci studené války a na vznik MiG-25 s tehdejším SSSR reagovala USA zadáním zakázky na letoun F-X, který by plnil stíhací a bitevní úkoly. Konkurz vyhrála firma McDonnel Douglas sestrojením stíhačky F-15, která poprvé vzlétla v roce 1972. McDonnel Douglas F-15A je zcela jistě nejlepší stíhací letoun pro protivzdušnou obranu. Spojuje vynikající výkony s pozoruhodnou obratností. Má výkonný univerzální pulzní dopplerovský radar a dobře navržený zbraňový systém. Používá se také jako taktický přepadový stroj. Rychlost je větší než 2,5M (kolem 2655 km/hod), dostup je více než 12 000 m (přesněji 18.295m) a dolet přes 4 800km(5 745km) bez doplnění paliva. Nese protiletadlové a protipozemní střely, kanón, jaderné zbraně a rakety. Nosnost zbraní přesahuje 6 800Kg. Později získal koncern General Dynamics kontrakt na LWF(Lightweight Fighter=lehký stíhač). Vyrobil letadlo typu F-16, zvaný též Fighting Falcon. Na reakci výroby MiG 29 a SU-27 USAF musela rozhodně zareagovat a vytvořila tak jedno z nejnovějších letadel F-22A Lockheed. Je to taktický přepadový stroj s dosud neznámými parametry, co se týká rychlosti, doletu a dostupu, neboť USA dosud neodtajnila některé z těchto dat. Dříve (50.léta) vyráběla účinná bojová letadla jen tři země. Velká Británie, USA a tehdejší Sovětský svaz. Dnes k nim navíc přibyla známá francouzská letadla z dílny Dassault (Mirage) a Švédska (Gripen). Také se mluví o spolupráci zemí Británie, Německa, Itálie a Španělska u Eurofighteru nebo o spolupráci těchto států (bez Španělska) na Panavia Tornadech. Používání bombardérů začíná postupně končit. Donedávna vlastnilo bombardéry mnoho zemí, avšak dnes už najdeme bojeschopná letadla tohoto typu pouze v USA, Rusku, Číně, na Ukrajině a ve Francii. Například RAF vlastnící kdysi přes 5 000 bombardérů dnes nemá ani jeden (nepočítáme-li Tornada, která jsou mnohoúčelová). Naproti tomu Ukrajina vlastní jedny z nejlepších bombardérů, které kdy byly vyrobeny a to 19 Tu-160. Oproti americkému Lockheedu B-1B Lancer je trup "Tučka" subtilnější a vyhovuje tak lépe koncepci "stealth". USA dnes vlastní 38 B-1B ,několik B-52H a sedm nádherných a naprosto dokonalých Northrop-Grumman B-2 Spirit. V nynější době je už skoro hotová zakázka na 20 strojů B-2, která americké daňové poplatníky stála přes 45 miliard dolarů. V dnešní době jsou vrtulníky využívány v širokém spektru úkolů. Plní i úkoly nemožné pro něco jiného, jako například MH-53E je upraven tak, aby mohl napříč oceánem vláčet těžký závěs způsobující explodování mořských min. Vrtulníky jsou také využívány jako transportní letadla a některá jsou vybavena i senzory a zbraněmi pro nepozorovaný, nebo i přímý výsadek proti nepříteli. Dále se používají i vrtulníky k humanitárním a lékařským účelům. Bitevní ozbrojené vrtulníky jsou štíhlé, s dvoumístným trupem, opatřené všude pancéřováním, s mnoha senzory, zaměřovacími systémy a zbraní pro použití i v noci. Některé vrtulníky jsou speciálně vybavené senzory na boj proti ponorkám (ASW, anti-submarine warfare). Jejich nevýhoda spočívá snad jen v krátkém doletu. McDonnel Douglas AH-64 Apache je útočný vrtulník s ničivou účinností. Je těžce vyzbrojený, obratný, dobře pancéřovaný a vybavený pokročilými zaměřovacími senzory. Je velmi účinný v boji proti povstalcům nebo jako podpora pozemních sil. Dosahuje rychlosti 296 km/hod, dolet je maximálně 483 km a dostup přes šest tisíc metrů. Stealth není letadlo, nýbrž vlastnost letadel. Je to vlastnost přiletět nepozorován nepřítelem na určité místo, vykonat misi a opět nepozorovaně odletět. Bombardér B-52 je možno zachytit ze vzdálenosti 300 km, pokud je snímán z boku, a ze 150 km, pokud je snímán zepředu. Pokud je letoun vybaven systémem LO (low observables=snížená pozorovatelnost), je možno jej zachytit až na 3-5 km. Jediným nositelem tohoto systému je B-2. Protože však nese rakety s plochou dráhou doletu, nemusí se vůbec tak blízko k nepříteli přiblížit, a tak dotyčná strana nepozná, kdo na ni vůbec vystřelil. "Stealth" konstrukce je otázkou jak volby tvaru a materiálu, tak otázkou povrchové úpravy. Mezi první letouny typu stealth patří F-117 Lockheed, jehož povrch je tvořen mnoha ploškami, která odrážejí radarové vlny snímače nepřítele a matou radary zobrazením na jiných souřadnicích, v lepším případě nejsou na radaru vůbec zobrazena. Pozdější letouny mají tvar naprosto hladký s nezvykle tvarovaným povrchem a všechny hrany jsou zoubkované. Mezi základní zbrojní vybavení letadla Lockheed F-117 Night Hawk patří hlavně zbraně protiradarového a protipozemního charakteru, jako jsou optoelektronicky naváděné pumy GBU-19 a GBU-27, laserem naváděné pumy BLU-109 a nukleární pumy s volným pádem B61. "Inteligentní" zbraňová sada také obsahuje protiradarové řízené střely