Moderní umělecké směry 20. století

Světová literatura 20. století

Ve 20. století se výrazně změnilo myšlení lidí. Bylo to způsobeno jednak politickými událostmi (1.svět.válka), které znovu otřásly dosavadními hodnotami, a také, to možná ještě více, geniálními objevy, zejména A. Einsteina (relativita) a S. Freuda (psychoanalýza) – oba lidem ukázali, že svět není takový, jak se zdá, nýbrž je daleko složitější, realita je komplikovanější, nedá se zcela věřit smyslům ani rozumu, měření a posuzování všeho kolem nás je relativní, vše se dá zpochybnit. Logickým důsledkem je určitá skepse, nedůvěra v sebe samého. To vše se odrazilo (projevilo) v umění, tedy i v literatuře.

Další rysy literatury od počátku 20. století:

∙ do popředí se dostávají existenciální problémy (člověk je často stavěn před životní

volbu a musí se rozhodovat v zásadních otázkách, jak vůbec dál žít, existovat)

∙ do literatury se dostávají prvky absurdity

∙ v literatuře již téměř neexistuje tabu, vše se může objevit

Celé 20. století je z širšího hlediska neustálá konfrontace dvou základních tendencí (vyvíjí se paralelně):

1) proud realistický (tradiční) – směřuje převážně k objektivnosti, popisnosti, zobrazováním i kritizováním skutečnosti se snaží usnadnit orientaci v životě, ve světě, porozumět mu; uplatnění hlavně v próze

2) proud destruktivní (bourající tradice, avantgardní, moderní) – tíhne k subjektivnosti, abstraktnosti, k experimentování; diferencovaná tendence směřuje k umělecké výlučnosti, vytváření umělecké elity, neohlíží se na běžného člověka, takové umění není pro každého přístupné, je méně srozumitelné, uplatnění částečně i v próze (viz počátky moderní prózy), hlavně však v poezii (různé moderní směry)

Nedá se říci, že by jedna z tendencí byla výše než druhá.

Moderní umělecké směry 20.století

Přinášejí (hledají) nové, originální pohledy na skutečnost, způsoby vnímání skutečnosti a metody, jak toto vnímání zachytit literárně či výtvarně.

Podnětem k hledání bylo právě to, že svět a život se jevily stále složitějšími, mnohotvárnějšími a umělci se to pokoušeli zachytit, vyjádřit.

Každý z proudů je jednou z možných cest, kudy se umění může ubírat. Když se hledá, často se experimentuje a přitom se skutečnost také deformuje - vytvářejí nový vlastní pocit ze skutečnosti, nebo dokonce novou skutečnost. Už jim nejde o zobrazení toho, co vidí, k tomu už nemají úctu, důvěru, že by to dostatečně vypovídalo, to už se vyčerpalo, už nestačí.

Uplatnění - hlavně ve výtvarném umění a v poezii (ta dokáže rychleji reagovat, vstřebávat změny a také snese větší míru experimentování)., v próze méně.

Guillaume APOLLINAIRE (1880-1918)

- přední osobnost evropského moderního umění; francouzský básník, prozaik, dramatik, esejista