Moderní umělecké směry 20. století

- zakladatel italský básník a dramatik Filippo Tomasso Marinetti, autor Manifestu futurismu, sborníku Osvobozená slova

Futurismus v Rusku: odlišný od italského, zejména názorově, není tak vyhrocený a důsledný, spíše volnější; forma podobná

Velemir CHLEBNIKOV

- kubofuturismus, originální experimentátor s jazykem, např. báseň Slovo o El

- toulavý kočovný život – snílek, fantasta, ale ne bohém

- vytvářel tzv. zaumný jazyk (zaum = to za rozumem, mimo rozumové chápání) - založen na estetickém účinku zvuků, vychází z domněnky o zvukomalebném původu jazyka (jazyk vznikl napodobováním zvuků přírody a zvukovým vyjadřováním emocí), proto vytváří neologismy bez pojmového významu (nevyjadřují pojmy chápané rozumem), mají jinou hodnotu (zvukovou, estetickou, emocionální), hledá a objevuje nové hodnoty a možnosti jazyka, např. Zakletí smíchem, Bobeóbi

- užívá paronomázii: obecně je to básnická figura založená na hromadění slov stejných kořenů, bez ohledu na příbuznost, zpravidla jde o slovní hříčky, úmyslem je vyvolat vedlejší významy (konotace) a asociace (např. u Nezvala „jak zvoní zvonek zvoníků“), Chlebnikov k tomu také přidává novotvary (ukázka ze Zakletí smíchem: Smějte se smáči, smíšečci, smějavě…)

- píše tzv. palindromy: (dvousečné básně, v českém překladu nazváno obrateň), verše nebo dvojverší jsou totožné, čtou-li se zepředu či zezadu, např. báseň Obrateň

- napsal poému Ladomir – utopická vize budoucího harmonického světa Ladomir; ukázka (čít 3 s.55) – kontrasty - člověk oproti ostatním se projevuje jazykem, i když umírá (koně, kytky nepějí písně)

Vladimír Majakovskij

- vytvořil tzv. stupňovitý verš – úsečné, pádné, umožňuje gradaci, zvýraznění, používá i hovorové prvky a neologismy

- předrevoluční tvorba – např. poema Oblak v kalhotách

- posléze podřídil svou tvorbu politické situaci, píše agitační poezii pro sovětský režim – Plným hlasem agitační poema 150 000 000 - zachycuje revoluci (stupňovitost verše, rytmická údernost, dynamičnost, zachycení pohybu, úsečnost – telegrafická, výrazný rým),

- pak deziluze→ sebevražda

Kubismus

- vznikl roku 1907 ve výtvarném umění (vedl ke konstruktivismu a funkcionalismu)

- malíři rozkládali (rozbíjeli) předměty na geometrické tvary, zejména krychle (cubus = krychle) a pak je skládali podle fantazie i intelektu jako mozaiku do nové podoby, každá částečka z jiného úhlu pohledu

- u zrodu stáli malíři Španěl Pablo Picasso (Tři hudebníci, Guernica, Zátiší s houslemi) a Francouz Georges Braque (Dívka s houslemi), u nás: malíři Bohumil Kubišta, Emil Filla, Josef Čapek, Václav Špála (Kytice), Otokar Kremlička; sochař Oto Gutfreund, architekti: Josef Chochol (dům pod Vyšehradem), Josef Gočár (Praha - dům U Černé madony)

- tato metoda se uplatnila i v poezii: jazyk se také rozloží na prvky (verše, obrazy, slova, písmena) a z nich se pak vytvoří nová básnická skutečnost jako mozaika.