Moderní umělecké směry 20. století

Jazyk a styl: jako obvykle u Kafky (viz výše), pro něj typické napětí (kontrast) mezi „zvláštním“ tématem a věcným, racionálním stylem a jazykem je v Proměně velmi výrazné. Kafka sám říká (volně): Já jenom zaznamenávám, možná že věci taky trochu osvětluji. Ve skutečnosti je ale plno světla. Proto lidé zavírají oči a vidí tak málo.

Hlavní hrdinové Procesu a Proměny:

- provinili se tím, že přestali žít jako člověk, připustili zmechanizování svého života, odpadli od pomyslného zákona lidství;

- jsou za to trestáni (Řehoř proměnou v hmyz, Josef K. záhadným procesem),

- ale nedokážou to pochopit jako trest,

- neboť nepochopili ani své provinění,

- nedokážou, nemohou tedy ani vzdorovat,

- nejsou schopni najít východisko (a vlastně to ani nejde - viz podobenství),

- a tomto stavu setrvávají, dokud neumřou (ať už jde o vykonání rozsudku smrti či dobrovolnou smrt).

Zámek - Marná snaha člověka dosáhnout poznání a také uznání neznámé cizí moci. Zeměměřič K. má být přijat do služby v zámku. Ubytuje se v blízké vesnici a neustále se snaží nějak navázat kontakt se zámkem. To se mu nedaří. Neustálým zjišťováním a otázkami si jen znepřátelí ostatní lidi. K zámku se však nepřiblíží ani o krok. Snahu proniknout na zámek, poznat tajemství zámku lze chápat také jako snahu proniknout za jakousi pomyslnou oponu, neboť člověk, který poctivě uvažuje a přemýšlí, pochybuje, že vidí pravou tvář světa.

Zámek i Proces – autor předjímá hrůzu jedince, který se ocitl uprostřed mocenských tlaků, jejichž pravidlům ani smyslu nerozumí. Kafkovi hrdinové podléhají anonymní manipulaci moderní společností, jsou vmanévrováni do pozice trpného subjektu a nakonec i zbaveni přirozených lidských reakcí, odcizeni sami sobě. Jasnozřivě tím Kafka předjímá odlidšťující sílu totalitních režimů 20.stol. a varuje před nimi?

Amerika - Odcizení člověka v novém, cizím prostředí (Karel Rossmann v americkém exilu)