Moderní umělecké směry 20. století

Co se dovídáme v symbolickém příběhu (podobenství) Před zákonem? Proč jej vypráví právě kněz v chrámu? Co je „zákon“? Nejspíš jde o zákon božský (pravdu o světě, o životě, řád světa, podstatu, smysl všeho), ale ani zákon lidský (jak správně žít) nelze zcela vyloučit. Kdo jsou dveřníci? Kdo může být muž z venkova? Jak do toho zapadá Josef K., popř. my všichni? Znamená to, že člověk nemůže žít správně, podle zákona, protože jej nemůže poznat, ať už proto, že to nedokáže, že mu to není umožněno, že při prvních potížích, nezdarech rezignuje, nebo proto, že nelze pochopit nepochopitelného? Nebo naopak může, ale člověk (srov. sám Kafka) má neustále pocit provinění, nedostatečnosti vůči tomu, co by asi měl (co asi je v zákoně)? A neustále analyzuje situaci, v níž se nachází, sebe i své okolí? Jsou v obdobném procesu i ostatní? Máme svůj osud ve svých rukou či ne? (srov. Oidipus) Do jaké míry jsme v tom procesu svobodní a do jaké míry otroky?

Lidé o zákonu mluví, ale zdá se, že nikdo ho doopravdy nezná, opírají se jen o to, co o něm slyšeli, co se o něm dozvěděli. Může to tedy znamenat, že je rozpor mezi tím, co je psáno v zákoně, a tím, co se skutečně děje (že něco jiného je psáno v zákoně a něco jiného se ve skutečnosti děje), nebo rozdíl mezi tím, co je psáno, a tím, co si lidé myslí, že je v zákoně psáno.

Z dalšího hovoru duchovního s Josefem K.: kněz naznačuje, že překážky, překonávání překážek, neboli nějaké naše těžkosti, i utrpení jsou vlastně nutné, bez nich to nejde, pokud se snažíme pochopit člověku nepochopitelné, postihnout člověku nepostižitelné.

Na druhé straně se ale zdá, že vlastně máme také možnost se takovými věcmi (pídit se po smyslu, snažit se pochopit) prostě nezabývat; děláme to přece, protože chceme – i muž z venkova přišel k zákonu dobrovolně, svobodně, protože chtěl. Ovšem Josef K. je na počátku představen jako člověk, který se asi úvahami o smyslu života či o existenci nějakého „zákona“ moc nezabýval, a přesto jej to (co asi ignoroval) dostihlo a postihlo, nebo právě proto. Někdo zákon poznat chce, někoho to ani nenapadne, ale všichni se s ním střetáváme (vědomě či nevědomě) stále, nelze jej ignorovat. Ale zase to, co Josef K. zažívá a je nucen absolvovat, (nevíme, zda oprávněně) nevypadá na to, že by šlo o spravedlivý soud, že by to souviselo se „zákonem“, spíš jen s omylnými či samozvanými dveřníky, uzurpátory moci, možná špatnými služebníky „zákona“, neboť vedení procesu má podobu absurdního pronásledování, utlačování okolím, rafinované manipulace, právnických kliček, v pozadí se rýsuje přízrak byrokracie. I ti vyšetřovatelé, advokát apod., všichni jsou možná v procesu. Nelze rozpoznat, zda je ten soud spravedlivý, zda jsou dveřníci dobrými či špatnými služebníky „zákona“.