Moderní umělecké směry 20. století

Doplnit: nejnižší soudci a nedostupný nejvyšší soud, malí advokáti a nedostupní velcí…

Hrůzná síla Kafkových příběhů však tkví v tom, že čtenáře nutí, aby stále dál a dál hledal na Josefu K. (na sobě, na nás lidech), čím ještě můžeme být vinni, na jakou naši vinu jsme ještě nepřišli, neboť cítíme (jako asi i Kafkovi hrdinové), že soud je v jakémsi smyslu spravedlivý (přes všechny nepochopitelné a absurdní verdikty).

Proč Kafka Proces nedokončil, dokonce zavrhl? Žil pak ještě devět let a zřejmě se k němu nikdy nevrátil - proč? Není to dokonce tak, že právě proto, že se Kafkovo dílo snažilo dostat „až na dřeň“, „muselo“ zůstat nedokončeno? Možná ani nelze takové dílo dokončit. (Srov. co říká Leonardo Michelangelovi: I vy budete mít nedokončená díla…) Přitom i ten fragment románu je považován za jedno z nejvýstižnějších podobenství existence, jaká kdy byla vytvořena.

Srovnání s Goethovým Faustem – ten nakonec našel svou cestu × Kafkovi hrdinové nenacházejí takový pocit, nenajdou odpověď na otázku po pravém životě.

Můžeme srovnávat i s mnohými dalšími díly – Oidipus, Mistr a Markétka aj.

Proměna (1912, vydána 1915) – Kafkova nejdelší povídka či novela (oproti jiným dílům napsal ji během necelých tří týdnů), přečetl přátelům, jak bylo zvykem, Max Brod ji hned označil za nejlepší prózu té doby, ale vydána byla až 1915. Ohlas u kritiky byl mimořádně příznivý, např. F.Werfel mu napsal: Jste tak ryzí, nový, nezávislý a dokonalý…

Hlavní postava je Řehoř Samsa - obchodníček, také přestává žít jako člověk (příliš zmechanizovaný život), zde je trestem proměna v odporný hmyz. Opět nedokáže vzdorovat, posléze volí dobrovolnou smrt, aniž by pochopil své provinění a tedy aniž by vzdoroval.

Řehoř Samsa, obchodní cestující, se denně plahočí na cestách a skrytě se bouří proti svému strastiplnému životnímu údělu. On jediný svou prací živí čtyřčlennou rodinu, kterou otec navíc zadlužil. Jednou ráno zaspí, a když procitne z nepokojných snů, zjistí, že se v posteli proměnil v jakýsi nestvůrný hmyz. Nemůže se téměř pohybovat, a tak rodina i nadřízený, který pro něj přišel, ho marně vybízejí, aby vstal, otevřel (odemkl) dveře pokoje a plnil své povinnosti. Řehoř, stále vše lidsky vnímající (to se nezměnilo), pak prožívá odlidštěné chování rodiny, krutého otce, který se od něho s hnusem odvrací, a nakonec i sestry. Stává se pro ně odpornou věcí, a když na zranění způsobené otcem a asi také svým přičiněním (odmítá jídlo) posléze skoná, je brutální služkou odklizen zřejmě na smetiště. Rodina si oddychne a odjíždí s pocitem úlevy na výlet. Cestou v tramvaji si představují svou „novou lepší budoucnost“.

Kafka je autor zvláštním způsobem, dalo by se říci skrytě autobiografický. To samozřejmě neznamená, že by se jeho dílo mohlo a smělo interpretovat životopisně. Jen je třeba mít stále na paměti jednotu, prolnutí jeho života a psaní – dvou rovin, které v jeho díle přecházejí jedna v druhou. („nepíšu přece nic, co by nějak nesouviselo se mnou“) Princip jednoty života a psaní (snad u žádného jiného moderního autora neplatí v takové míře) je zřetelný ve všech jeho hlavních dílech, v Proměně asi nejvíce. (pozn. byt Samsových odpovídá tehdejšímu bytu Kafkových. Říká to leccos o způsobu psaní, o přítomnosti reality v díle; o smyslu a významu Proměny to ovšem neříká nic.)