Moderní umělecké směry 20. století

Svět Kafkových próz je fantaskní a absurdní – dějí se v něm neuvěřitelné věci, odporující logice všedního života, přitom jsou prezentovány jako samozřejmost a líčeny do detailů – to zneklidňuje, provokuje; není respektována časová posloupnost, vládne logika snu.

Přitom Kafka píše napohled docela srozumitelně, nekomplikovaným jazykem (pražská němčina se kvůli izolovanosti jejích uživatelů vyznačovala zvláštní strnulostí).

Sugestivnost je dána napětím, kontrastem mezi:

konkrétností, logičností jednotlivých prvků a nejasnou, snově fantastickou atmosférou celku, také mezi nezúčastněným, věcným podáním a absurditou příběhu;

Postavy nemají celé jméno, jsou anonymní, neznáme jejich charakter, vnitřní život, minulost, zevnějšek; naznačuje tím asi odcizenost, anonymitu lidí a také obecnou platnost toho, co píše;

Příznačné je přímočaré otevření próz: Patrně učinil někdo na Josefa K. křivé udání, neboť byl, aniž se dopustil něčeho zlého, jednou ráno zatčen. (Proces) Bylo už pozdě večer, když K. dorazil na místo. Vesnice ležela pod hlubokým sněhem. (Zámek) Když se Řehoř Samsa jednou ráno probudil z nepokojných snů, shledal ve své posteli, že je proměněn v jakýsi obludný hmyz. (Proměna)

Proces (psáno 1914-15, vydáno 1925) – čít.3 s.155 – román zachycuje marnou snahu člověka ospravedlnit před neznámým soudem svou neznámou vinu. Josef K., bankovní prokurista (úředník velké banky v nejmenovaném městě, ale se znaky Prahy), starý mládenec, je jednoho rána v den svých třicátých narozenin ve svém podnájemnickém bytě za záhadných okolností dvěma neznámými muži zatčen. Josef K. je zmaten, domnívá se, že jde o nějaký omyl, jenž se brzy vysvětlí. Přestože byl zatčen, může se zatím volně pohybovat na svobodě a dál vykonávat svoji práci. Občas je předvolán k podivnému vyšetřování na zaprášené půdě odlehlého činžáku, je nucen prodírat se davy lidí, procházet cizí byty, bloudit v labyrintu. Neustále je mu vytýkáno, že se nechová správně, tudíž bude odsouzen. Setkává se pouze s nižšími úředníky a jejich poskoky, k řádnému procesu nedochází. Po dobu jednoho roku vede úporný a nerovný zápas s neznámým soudem. Marně shání informace a hledá pomoc u různých mužů a žen (advokát, malíř, Lenka, obchodník Block apod.). Nic konkrétního o své vině, o skutečném obsahu obžaloby se nedoví, soudce nepozná. Sebevědomí Josefa K. neustále klesá, v práci je unavený, jeho výkonnost a zájem o práci klesá, proces mu bere stále více času a energie, poznamenává jeho život. Čím dál víc se poddává neviditelnému soudu, podřizuje svému osudu, až nakonec bez odporu přijímá jeho ortel. V předvečer svých jedenatřicátých narozenin je dvěma muži odveden do lomu za městem (aniž by se bránil) a řeznickým nožem brutálně usmrcen.