Moderní umělecké směry 20. století

Kubismus a futurismus se v poezii často prolínají → kubofuturismus – spojuje z obou směrů to podstatné:

z futurismu: dynamičnost, metodu osvobozených slov

z kubismu: skládání z různých úhlů pohledů (jako mozaika)

Takové verše psal právě Apollinaire, dále také francouzský básník Jean Cocteau.

Dadaismus

- vznikl 1916 ve Švýcarsku, kde mladí emigranti založili kabaret Voltaire, v čele Tristan Tzara - francouzský básník rumunského původu, vydávali manifesty, zaniká po roce 1923, přechází v surrealismus

- vzniká jako svérázný protest proti válce, proti fyzickému a duševnímu mrzačení lidí

- Dadaismus zdůrazňuje bezprostřední, spontánní hru (hravost), založenou na náhodě a montáži (dada – dětské slůvko, jakoby hračka), chce vyvolat smích nad nesmyslem - to je komika čirá, bezpředmětná, schválně naivní, dadaisté odmítají logiku, řád, chtějí burcovat, provokovat, smát se, proto vymýšlejí recese, naschvály, např. i vysvětlení dadaistické metody v Manifestu – tahání vystříhaných slov z pytlíku – je třeba brát jako dadaistickou recesi, nadsázku, tedy ne vážně a doslova. Je to vlastně také dadaistická báseň, kterou chtěli zdůraznit princip náhody (nadsázkou, přehnaně).

- Dadaismus přináší jakoby očistnou lázeň, osvobozující smích. Člověk si smíchem nad takovými nesmysly pomáhá, uleví, když je mu těžko, úzko – a to mu je, důvodem je válka, zborcení hodnot, chaos, popř. i svazující konvence umělecké i společenské.

- Metodu dadaistů lze nazvat mechanický automatismus - texty vznikají automaticky, bezprostředně, bez promyšlení, přitom slova, obrazy vybírají mechanicky (náhodně, hrou, montáží), obrazně, pomyslně „tahají z pytlíku“

- dadaistický humor najdeme u : V+W, B. Polívka - smích nad nesmyslem

Christian Morgenstern

- německý básník, nepatří k dadaistům, oni se k němu pouze hlásí, v době dada již nežil

- jeho poezie je založena především na jazykové komice, vtipu, vynalézavosti, hravosti, fantazii, groteskní lyrice; při hře se slovy, se zvukomalbou a s novotvary vznikají deformace, absurdní věci (oživuje neživotné, vydává části za celek), úsměvné hříčky (něco mezi dětským říkadlem a magickým zaklínadlem), hravost a dětská naivita se prolíná s rafinovaným intelektuálním experimentováním (maskuje ho i hloubku veršů), někde vytváří novotvary, někde pouze shluky hlásek, grafické znaky (báseň Noční rybí zpěv);

- jeho humor je laskavý, osvěžující, nic ironického, na nikoho neútočí, tím přináší oddech, člověk se může odreagovat, tímto může působit dodnes

- sbírka Šibeniční písně – vznikla původně pro zábavu studentské společnosti „šibeniční bratři“, např. básně Košilela, Vzdech, Palmström, Koule, Noční rybí zpěv

- přeložil Josef Hiršal (pro překladatele složité)