Moderní umělecké směry 20. století

Jazyk a styl je věcný, až úřednicky suchý, strohý, přísně racionální (nic citového, žádné citové vyjádření), to ostře kontrastuje s absurditou příběhu. Vyprávění vypadá jako realisticky střízlivé, nepřichází žádný výplod bujné fantazie, naopak neuvěřitelné absurdní situace líčené realisticky do detailů jsou podány jako samozřejmost, všednost, každodennost. Příběh je podáván jakoby s nadhledem, objektivně, nezaujatě, nevzrušeně, monotónně, chladně, skoro s lhostejností, nechybí ani svérázný humor, např. o pokoji advokátů, v němž chce-li se kdo podívat ven, musí si nejdřív najít kolegu, aby ho vzal na záda, a ostatně mu přitom hned vrazí do nosu čoud z komína, který je přímo před vikýřem, a začerní mu obličej (s.119-120), nebo historka o starém hodném pilném úředníkovi, který se po dlouhém neúspěšném studiu spletitého podání nějakého advokáta ukryl u vchodu a shodil ze schodů každého advokáta, který chtěl vejít (s.124).

Tím vším je umocněn dojem absurdnosti a bezvýchodnosti situace, v níž je s člověkem proti jeho vůli zacházeno jako s loutkou, veškeré jeho počínání ztrácí už dopředu smysl. Ať udělá, co udělá. Psáno v er-formě, ale příběh vnímáme z perspektivy Josefa K., události jsou nahlíženy z jeho stanoviska.

Podobenství (parabola) o dveřníku u brány zákona a muži, který chce vejít, má ráz nábožensko-historických pramenů; obsahem i jazykem a stylem působí, jako by pocházela z nějaké knihy východních legend, vyprávění starozákonního charakteru nebo z talmudu. Podobenství i jeho myslitelská analýza a interpretace v následujícím rozhovoru Josefa K. s duchovním je však čistě Kafkova invence. (M. Brod míní, že nikdo se tak divoce nepřel s Bohem jako Kafka právě v této kapitole i celkově v Procesu a v Zámku.)

Prostředí a postavy jsou charakterizovány jen mlhavě, nezúčastněně, jako registrace. Co o Josefu K. vlastně víme? Je vysoce postaveným úředníkem velké banky, dalo by se říci, že vede spořádaný život. Až do svých třicátých narozenin byl plně soustředěn na svou práci, na svědomité plnění svých povinností. Bydlí v podnájmu, ke všem je uctivý a zdvořilý, ale vlažný. K rodině nějaké pouto nemá, ani vlastní rodinu ve svých letech a při svých penězích nezaložil, ani se nezdá, že by měl nějaké přátele (jiné než pracovní) nebo opravdovou lásku (Elsu opravdu nemiluje, u jiných jen hledá pomoc při procesu). Nedovíme se nic o nějakých zálibách, koníčcích; není zachycen jeho vzhled, jeho psychika, co prožívá, jen jeho úsilí proniknout k záhadě.

Proces vznikal velmi neobvyklým způsobem: Kavka napsal nejprve první a poslední kapitolu a do tohoto rámce pak vsazoval další kapitoly, jejich pořadí však nedodržovalo posloupnost děje. I proto spory odborníků o řazení kapitol. Kompozice je tedy dosti volná. Kafka i tento román jako nedokončený zavrhl (nedokončené kapitoly se dnes zařazují v některých vydáních románu jako dodatky). Kafka sám, když zanechal práce na románu, publikoval v časopise samostatně a později v souboru povídek klíčovou kapitolu Procesu nazvanou Před zákonem.