Počátky realismu v české literatuře
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Počátky realismu v české literatuře
Realismus se v české literatuře prosazoval postupně a pozvolna; cestu k němu představují:
- Havlíček, Němcová v poslední fázi NO – přechod mezi romantismem a realismem, hledání realistického obrazu skutečnosti; objevují se ještě romantické rysy, ale snaha o věrné vykreslení reality převažuje. Problémy a konflikty ve společnosti jsou trefně pojmenovávány a glosovány (Havlíček), nebo jsou pouze zobrazeny, aby vzápětí byly smírně řešeny a vztahy harmonizovány (Němcová).
- májovci, ruchovci, lumírovci – generace v 60. – 80. letech 19. století, které více či méně spějí k realistické metodě.
Vrchol realismu u nás představují:
- autoři českého kritického realismu v 80.- 90.letech 19.stol. s přesahem hluboko do 20.stol.
(Pozor: Jde o vrchol v uplatnění jisté umělecké metody, ne o vrchol uměleckosti, umělecké vyspělosti, náročnosti, tj. kritické realisty neceníme výše než třeba Nerudu, Němcovou apod.)
Karel Havlíček Borovský (1821 – 1856)
Byl vynikající satirik, zakladatel politické satiry, mistr epigramu; vynikající novinář, zakladatel politického novinářství, politik, velký kritik – jak ve smyslu, že byl obecně velmi kritický, měl schopnost kritického postoje k různým nedostatkům, což se projevovalo v celé jeho činnosti, tak ve smyslu, že byl zakladatelem literární kritiky a psal literární kritiky.
Narodil se a dětství prožil v Borové na Vysočině, gymnázium v Německém Brodu, 2 roky studoval filozofii v Praze, pak vstoupil do kněžského semináře, ale tamější tuhý režim, formalismus, přetvářka a nemožnost svobodně vyslovovat své názory ho přiměly ke změně životních plánů, pro své postoje byl záhy vyloučen, rok vychovatelem v Rusku, nejdřív obdiv, pak poznal realitu carského režimu a vystřízlivěl, po návratu r.1844 publikoval své črty a reportáže (později soubor Obrazy z Rus), které svou kritičností nabourávaly dosud převládající rusofilské a panslavistické představy české společnosti.
Havlíček novinářem a politikem:
Do žurnalistiky vstoupil velice rázně, první velká novinářská zkušenost byla odvážná a ironická kritika novely J.K.Tyla Poslední Čech (1845). Vytkl mu povrchní sentimentalismus a bezúčelné vlastenčení.
Od té doby se intenzivně věnuje novinářské práci. Nejprve se stal redaktorem Pražských novin (1846-48) s literární přílohou Česká včela. R. 1848 založil vlastní Národní noviny (1848-50) se satirickou a humoristickou přílohou Šotek. Noviny se staly českým politickým deníkem, účinnou zbraní v politickém zápase v revolučních letech 1848-49, sloužily politickému uvědomování čtenářů. V příloze se objevovaly ostré epigramy, vtipy zaměřené na vládu, parodické politické texty.
V letech 1848-49 se Havlíček aktivně zapojil do českého politického dění. Patřil k liberálnímu proudu (jako Palacký), byl zvolen do ústavodárného říšského sněmu. Vývoj po březnu 1849 (rozehnání sněmu a vydání oktrojované ústavy) kritizoval Havlíček nejostřeji ze všech literátů.