Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Počátky realismu v české literatuře

DOC
Stáhnout kompletní materiál zdarma (143 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.

Počátky realismu v české literatuře Realismus se v české literatuře prosazoval postupně a pozvolna; cestu k němu představují: -Havlíček, Němcová v poslední fázi NO – přechod mezi romantismem a realismem, hledání realistického obrazu skutečnosti; objevují se ještě romantické rysy, ale snaha o věrné vykreslení reality převažuje. Problémy a konflikty ve společnosti jsou trefně pojmenovávány a glosovány (Havlíček), nebo jsou pouze zobrazeny, aby vzápětí byly smírně řešeny a vztahy harmonizovány (Němcová). -májovci, ruchovci, lumírovci – generace v 60. – 80. letech 19. století, které více či méně spějí k realistické metodě. Vrchol realismu u nás představují: - autořičeského kritického realismu v 80.- 90.letech 19.stol. s přesahem hluboko do 20.stol. (Pozor: Jde o vrchol v uplatnění jisté umělecké metody, ne o vrchol uměleckosti, umělecké vyspělosti, náročnosti, tj. kritické realisty neceníme výše než třeba Nerudu, Němcovou apod.) Karel Havlíček Borovský (1821 – 1856) Byl vynikající satirik, zakladatel politické satiry, mistr epigramu; vynikající novinář, zakladatel politického novinářství, politik, velký kritik – jak ve smyslu, že byl obecně velmi kritický, měl schopnost kritického postoje k různým nedostatkům, což se projevovalo v celé jeho činnosti, tak ve smyslu, že byl zakladatelem literární kritiky a psal literární kritiky. Narodil se a dětství prožil v Borové na Vysočině, gymnázium v Německém Brodu, 2 roky studoval filozofii v Praze, pak vstoupil do kněžského semináře, ale tamější tuhý režim, formalismus, přetvářka a nemožnost svobodně vyslovovat své názory ho přiměly ke změně životních plánů, pro své postoje byl záhy vyloučen, rok vychovatelem v Rusku, nejdřív obdiv, pak poznal realitu carského režimu a vystřízlivěl, po návratu r.1844 publikoval své črty a reportáže (později souborObrazy z Rus), které svou kritičností nabourávaly dosud převládající rusofilské a panslavistické představy české společnosti. Havlíčeknovinářem a politikem: Do žurnalistiky vstoupil velice rázně, první velká novinářská zkušenost byla odvážná a ironická kritika novely J.K.TylaPoslední Čech(1845).Vytkl mu povrchní sentimentalismus a bezúčelné vlastenčení. Od té doby se intenzivně věnuje novinářské práci. Nejprve se stal redaktoremPražských novin(1846-48)s literární přílohouČeská včela. R. 1848 založil vlastníNárodní noviny (1848-50) se satirickou a humoristickou přílohouŠotek.Noviny se staly českým politickým deníkem, účinnou zbraní v politickém zápase v revolučních letech 1848-49, sloužily politickému uvědomování čtenářů. V příloze se objevovaly ostré epigramy, vtipy zaměřené na vládu, parodické politické texty. V letech 1848-49 se Havlíček aktivně zapojil do českého politického dění. Patřil k liberálnímu proudu (jako Palacký), byl zvolen do ústavodárného říšského sněmu. Vývoj po březnu 1849 (rozehnání sněmu a vydání oktrojované ústavy) kritizoval Havlíček nejostřeji ze všech literátů. V r. 1850Národní noviny zakázány. Havlíček se odstěhoval do Kutné Hory, zde vydává poslední časopisSlovan(1850-51)– ve své době jediná opozice vůči vládě, je přísně sledován, Havlíček za své články dvakrát před soudem, vtipně a obratně se hájí – osvobozen, je mu nabídnut slušný plat, pokud bude psát dle vládních představ, odmítl a 1851 sám vydávání Slovanu zastavil. Vídeňská vláda jej téhož roku deportovala do tyrolského Brixenu – zde nejzávažnější básnické skladby (měl dobré podmínky, co ho ale trápilo, bylo odloučení od vlasti, přátel).1855 návrat do vlasti, o rok později umírá na tuberkulózu. Jeho pohřeb se stal symbolickou protirakouskou manifestací Pražanů. Satirické básnické dílo – nedá se říci, že Havlíček byl velký básník (jako třeba Mácha nebo Neruda), na jeho básních je nejlepší právě ta satiričnost. Satirického účinku dosahoval pomocí těchto prostředků: ironie, parodie, hyperboly, sarkasmu, groteskna, jazykové a situační komiky. Ve způsobu zpracování často odhaluje něco skrytého, strhává masku. Je to účinný postup, lidé nedovedli prohlédnout záměry představitelů moci, tak je to takhle učí. Tyrolské elegie – parodie elegie (=žalozpěvu), stylizace do literární masky vyhnance, který vypráví měsíčku příběh svého odloučení od domova, tedy o zatčení a deportaci, to vše míněno ironicky, parodováno) Účelem není líčení samotného příběhu a osobních zážitků, ale vyjádření odporu vůči státní zvůli. Skladba je plná ironie (parafráze zatykače), místy přecházející do sarkasmu (při líčení jízdy strmou cestou v průsmyku: když se splašili koně, policajti – „vybídnutí“ podobenstvím o Jonášovi – „kajícně“ z vozu vyskákali a básník sám pokračuje v cestě). Král Lávra - motiv z irské pohádky; o králi, který (i když je jinak hodný) dává popravovat své holiče, neboť nechce, aby se prozradilo, že má oslí uši. Ukazuje, jak je nebezpečná hloupost panovníků, obzvlášť v systému absolutní vlády. Tato skladba není tak ostrá a útočná jako druhé dvě. Humor a ironie jsou shovívavé, dobromyslné. Křest svatého Vladimíra - nedokončená, nejrozsáhlejší skladba, námět vychází z legendy (z Nestorova letopisu) o tom, jak ruský kníže (zde car)Vladimír dal utopit sochu pohanského boha Peruna, když v Kyjevské Rusi zaváděl křesťanství. Na tom Havlíček vystavěl groteskní příběh, který začíná sporem mezi Vladimírem a Perunem – car považuje boha za svého podřízeného a chce, aby k jeho svátku zahromoval, Perun vulgárně odmítne, je zatčen, souzen, ze trest utopen; bez boha však nelze udržet lid v poslušnosti (nechce platit daně apod.), je nutno nastolit nového, proto je vyhlášen konkurz, uchází se papež, kardinálové, jezuité…navzájem se haní. Skladba je plná groteskních motivů (situací) – zatčení a souzení boha, ale zejména vyhlášení a konání konkurzu na boha. Využito ke kritice a odsouzení církve i absolutistické vlády – oběma jde jen o ovládání lidu (náboženství je k tomu nástrojem). Absolutní vladař předveden (na rozdíl od Lávry) v celé své odporné podobě – omezený, nadutý. Policie a soudnictví se prezentují tak, aby se ukázalo, že v absolutním státě jsou spíš výsm

Témata, do kterých materiál patří