Počátky realismu v české literatuře

Chudí lidé, Pohorská vesnice; jiného rázu - Chyže pod horami – o lásce pražského studenta k slovenské venkovské dívce, poznává ji, když se před bouřkou uchýlí na osamělý statek.

Jazyk – jasný, prostý, bez metafor a příkras, ale krásná kultivovaná čeština, ve všech dílech používá pouze spisovný jazyk, ne nářečí, i když se přibližuje mluvenému, lidovému jazyku.

Májovci (generace 60. – 70. let)

V 50. letech (Bachův absolutismus - cenzura, perzekuce) – utlumení českého politického i kulturního života, vycházejí jen 2 knihy vysoké umělecké hodnoty - Babička a Kytice, Neruda označil jako „čas za živa pohřbených“.

V 60. letech (po pádu Bach. abs.) – opět politický ruch i kulturní rozkvět, k oživení národního života přispěly tyto kulturní události:

- založení deníku Národní listy, časopisů Lumír, Čas, nakladatelství

- zakládání spolků (institucí) – Sokol (tělovýchovný), Hlahol (pěvecký), Svatobor a Umělecká beseda (střediska českých umělců)

- vydán Riegrův Slovník naučný (velká encyklopedie)

- otevření Prozatímního divadla (1862), 1868 – položen základní kámen a započata stavba ND

Almanach Máj

- vydán v roce 1858, vystoupení nové literární generace – manifestační, programové (měli vyhraněný umělecký program), skupina soustředěná kolem Nerudy a Hálka (hlavní organizátoři) – Světlá, básníci Rudolf Mayer a Adolf Heyduk, prozaička Sofie Podlipská, ze starších přispěli Němcová, Erben, Sabina, Frič, volněji s májovci spjat (v almanachu nebyl) Jakub Arbes.

Charakteristika (program) májovců:

­ hlásili se k odkazu K.H.Máchy, protože měl odvahu bořit konvence, hluboce pravdivě zachytil životní pocity moderního člověka, neuzavíral se světu, podněty odtud však uměl využít originálně a osobitě; (obdivovali i Havlíčka, Němcovou, Erbena)

­ chtěli prohlubovat metodu realistickou, přesto pro ně Máchův romantismus mohl být vzorem (prožívali jako on rozpor mezi ideály a nemožností uskutečnit je, bouřili se však ne jako jednotlivci, ale jménem vrstvy, národa, lidstva);

­ byli nespokojeni s naším politickým a kulturním životem, chtěli mít rozhled po evropské kultuře a prosazovat demokratické ideály – a to spolu souvisí – jen mezinárodní výměnou myšlenek, kontaktem s evropským kulturním vývojem lze uskutečňovat pokrok;

­ proto chtěli povznést českou literaturu na světovou úroveň, včlenit ji do evropské, tzn. nevěnovat se jen domácí tematice a tradici (neplnit jen národně uvědomovací funkci literatury), ale zajímat se i o problémy nadnárodní, obecně lidské, čerpat podněty z cizích literatur (ne je nápodobovat), proniknutí evropských tendencí, myšlenek a podnětů chtěli podpořit překládáním

­ v duchu realistické umělecké metody se soustředili na zachycování současnosti, tj. odvrat od minulosti; odmítali také napodobování lidové tvorby, ta slouží pouze jako inspirační zdroj.