Počátky realismu v české literatuře

Knihy veršů (1868) – Neruda si zachovává svůj postoj skeptika, ale otupil svou jízlivost a obohatil svůj básnický rejstřík o intimní vroucnost (zejména v 2. Knize, oddíl Matičce), 3 knihy:

1.* Kniha veršů výpravných – epika, sociálně laděné balady, důraz na rodinné hodnoty: Dědova mísa - otec bezohledný k dědovi, syn mu uštědří „výchovnou“ lekci, Před fortnou milosrdných - před útulkem se loučí děd s vnukem, Matka – parafráze Erbenova Vodníka, na rozdíl od předlohy se nešťastná žena vrací kvůli dětem k vodníkovi, i když jí Panna Maria varuje, že bude zatracena (říká: ó Panno, mohla bys ty snad opustiti syna?);

2.* Kniha veršů lyrických – intimní lyrika, věnováno matce, otci a Anně, dominuje silný cit k matce,

3.* Kniha veršů časových a příležitých – občanská, politická a úvahová lyrika, ironická analýza bachovského období, odtud „čas za živa pohřbených“. V 70. letech doplnil 2 básně – osobní zpovědi: Našel jsem se – zamýšlí se nad svým životem, nový nával krize způsobuje smrt matky a Terezy Macháčkové, Vším jsem byl rád – bilanční báseň, dochází k závěru, že má dost sil překonat krizi, skepsi, hodnotí svůj život, vše špatné, co udělal on nebo jiní, je na něco dobré, dobrými i špatnými věcmi se člověk vyvíjí.

Písně kosmické (1878) – reflexivní lyrika, sbírka v mnoha ohledech (myšlenkově i formálně, odezvou u čtenářů) odlišná od ostatní Nerudovy poezie.

Neruda k nám promlouvá jako člověk zocelený bolestmi, víceméně vyrovnaný, smířený s osudem, se světem (nebo se o to alespoň snaží). Velký inspirační zdroj nyní našel v moderních vědeckých představách o vesmíru. Pod vlivem nových astronomických poznatků se zamýšlí nad budoucností národa i lidstva, konfrontuje řád vesmíru s řádem našeho lidského světa; mezi oběma světy nachází podobnosti, v základech lidského světa i celého vesmíru shledává mateřskou lásku. Řád vesmíru v něm vzbuzuje opojení, úžas, ale i obavy; Neruda se vyrovnává s obojím: Vyzdvihuje sílu lidského ducha, uvažuje o možnostech lidského poznání, je plný touhy a odhodlání. Zároveň je smířen s vědomím, že pozemské štěstí je krátké, že hranice lidského poznání jsou omezené, je smířen s vědomím věčného koloběhu vzniku a zániku, rození, lásky a smrti, dokonce i s vědomím zániku vesmíru (v tom všem spočívá ten řád).

Neruda byl znám tím, že si shromažďoval, uspořádával a propojoval různé nové poznatky a dovedl je vědomě aplikovat i ve své poezii. Když psal o „malých hvězdičkách, kol nichž se velké točí“ (č.26), nebyl to jen výplod fantazie básníka. Krátce poté, co bylo na základě Newtonova zákona všeobecné gravitace spočítáno, že u nejjasnější hvězdy na obloze jménem Sírius musí být, i když není vidět, malá hvězdička (bílý trpaslík), která se samozřejmě kolem něj točí, ale zároveň svou velkou hmotností (vysokou hustotou) způsobuje, že i Sírius se znatelně točí zase kolem ní, Neruda nelenil a trefně a vtipně to využil ve svých verších. Podobně když představu „dopadne Země k Slunci zpět, ze Slunce šlehne plamův květ“ spojuje s představou, že „se tu naposled líbají matka a dítě“ (č.35), nejde jen o poetické zlidštění vesmíru, dobře si uvědomuje, v jakém smyslu a proč užívá vztahu matka a dítě; opět to vychází z astronomických a fyzikálních teorií, tentokrát Kantova-Laplaceova teorie vzniku sluneční soustavy: planety se odloučily od Slunce a du Prelova teorie, že Slunce je nejen kolébkou, ale i hrobem všech planet: oběžná dráha se změní ve spirálovitý pád zpět do Slunce (vylétly..slétnou…č.12), Meyerova teorie o tepelné smrti vesmíru: vyzařováním tepla a světla Slunce ztrácí hmotu, vychází z teorie vzrůstající entropie – chaosu, postupně se bude vyrovnávat teplota ve vesmíru, až vše zanikne v tepelné smrti (básně č. 11,12,13,30,35,38). V básních se odráží také teorie o rozpadu Země a Slunce na drobné částečky, ale i Meyerova teorie o vzniku nového světa (sdružováním komet vznikne nová mlhovina jako nový zárodek č.38). Většina těchto v době Nerudově moderních teorií a hypotéz je již dávno překonána, neplatí. Lidové představy, zlidštění vesmíru (měsíček-tatíček, hvězdičky-dětičky č.1) a vědecké poznatky se ve sbírce prolínají.