Počátky realismu v české literatuře

Zpěvy páteční (1896) – posmrtně vydané básně nalezené v jeho pozůstalosti, většinou hymnického, patetického rázu a vlasteneckého obsahu, proto vzbudily větší ohlas; dnes nás možná z jejich nacionalistického tónu i zamrazí; básně převážně elegické, naplněné hořkostí ze stavu českého národa, rámují dvě básně vyjadřující víru v překonání neutěšených poměrů (vize radostné budoucnosti českého národa); novozákonní symbolika, název sbírky naznačuje, že po utrpení následuje zmrtvýchvstání.

prozaická činnost

Povídky malostranské (1878) vrcholné, nejzralejší prozaické dílo, původně vydáváno časopisecky, 13 próz (povídky, novely, dopis, deník, zápisník), v nichž Neruda mistrně zobrazuje malostranský život v době svého mládí – svérázné prostředí, klidné, tiché, jakoby oddělené od okolního světa, zdánlivě idylické a strnulé, „malý“ svět, uzavřený do sebe; svérázné jsou i postavy, od žebráků přes živnostníky až po honoraci; jejich drobné osudy; scény z hostince, domácností, ulic; to všechno dohromady dává věrný obraz charakteristických lidských rysů a vlastností.

- Realistické ztvárnění skutečnosti, ale užší záběr, soustředění na jednotlivé postavy = drobnokresba. A při tom se uplatňuje (projevuje) jeho umění věrné a citlivé charakteristiky a popisu (prolínají se) postav. Má smysl pro detail – dokáže několika málo, ale vhodně vybranými detaily o člověku říci hodně, vystihnout jeho náladu, návyky, zařazení apod.

- Střídá vážný, humorný, tragikomický a satirický tón, s výsměchem vykresleny postavy morálně zchátralé, s laskavým humorem drobné lidské slabosti.

- Autor je buď vypravěčem (komentuje děj, zasahuje do něj), pamětníkem, pozorovatelem, nebo se stylizuje do jedné z postav. Často autobiografický ráz a ich-forma.

- Vysoká umělecká úroveň jazyka. Výběr slov a větná stavba jsou blízké hovorové řeči, směřuje ke stručnosti a úsečnosti, snaží se o přesné pojmenovávání věcí.

Ve všedním životě se každodenně mísí, setkává, sráží dobromyslnost a laskavost s krutostí, lhostejností, nadutostí a intrikami. Nikoli náhodou rámec souboru tvoří dvě kaleidoskopické prózy (obdobně vystavěné, ale v jistém smyslu protikladné):

Týden v tichém domě (první) - příběhy vesměs smutné, nešťastné či tragické, podány vážně; název ironický, zdánlivě tichý dům je plný napětí a změn: Václav, syn hokynářky, pro posměšné verše na své nadřízené propuštěn z úřadu, dcera domácího se stýká s důstojníkem – přebere jí ho přítelkyně, starý mládenec si chce vzít krásnou dívku, ale ta už ženicha má, nakonec si vezme dceru své bytné, stará panna Žanynka umírá. Pestré osudy obyvatel pavlačového domu, chudých i bohatých, vdavekchtivých i svobodných; během týdne dojde k několikerému namlouvání, svatbě, pohřbu, výpovědi ze zaměstnání i výhře v loterii.