Počátky realismu v české literatuře

Výjimečně v této sbírce Neruda užívá rozevlátý verš s metaforami, básnickými ozdobami, řečnickými otázkami. Jako by dočasně opustil svůj osobitý originální výraz (myšlenkově zhuštěný) a rozmělňoval jej. Ve sbírce se střídá tón vážný i humorný, rozverný; vznešený, patetický i důvěrný; objevuje se pololidová prostá forma, popěvek, píseň i hymnus. Humor možná někdy skrývá potlačovanou bolest.

Sbírka měla okamžitý úspěch – vyslovil v ní moderní životní pocit, korespondoval s dobovou náladou, lidé té doby (70. let) se opájeli poznatky přírodních věd, poznatky o velikosti a nekonečnosti vesmíru apod.

Příklady básní: 7.Po nebi hvězdic je rozeseto (a kdybys byl jako Slunce stár, nedomyslíš se konců!), 8.Poeto Světe (Ty s tvůrčí rozkoší máš tvůrčí trýzeň spolu – a kdo se z čtoucích ptá, co hymnus stál Tě bolu!), 9.Stárnoucí lidstvo čte ve hvězdách (papršlek světla než sletí k nám, snad hvězda již zhasla…, nám minulé vidět lze přítomně a mrtvy zřít jakoby živy! Srov. u Máchy – vyhaslé hvězdy svit. Při pohledu na hvězdnou oblohu „čteme“ pouze o době dávno minulé (Karl du Prel). Nejbližší stálice je tak daleko, že její světlo k nám doletí za víc než 4 roky; ze vzdálených hvězd za desítky, stovky, tisíce i miliony let.), 13.Také to Slunce ohnivé, 21.Jak lvové bijem o mříže, 22.Seděly žáby v kaluži (Učený žabák přednáší žábám o vesmíru, žáby však zajímá jen „jsou-li tam tvoři jako my, jsou-li tam žáby taky!“ – jako by se lidé ptali, jsou-li tam lidé taky; humorné), 26.Vzhůru již hlavu, národe, 30.Děj Země je krátce jen vyprávěn (zhudebnila Radůza r. 2007), 31.Zelená hvězdo v zenitu (vzpomínky na radost i žal, možná odraz skonu milované Terezie, 35.Přijdou dnové, 37.Ty věčné hlasy proroků (…že umřeme, Země i lidstvo, ano, ale co všechno předtím dokážeme, že musí „Svět celý nad hrobem stát s obnaženou hlavou“,tj. smekne), 38.Až planety sklesnou k Slunci zpět - V této závěrečné básni obrovská naděje: i po zániku tohoto světa a vzniku nového něco z našeho světa, z nás, zůstane, bude dál či znovu působit, viz i „atom můj tam zazvoní kosmickou písní“ (srov. u Máchy nic nezaniká zcela) a také i to, že „zas vypučí tvor se srdcem, se zpěvnou tísní“, tj. někdo jako my lidé, srov. závěr RUR.

Balady a romance (1883) – 18 básní (6 označeno v titulu jako romance, 12 jako balada), čtenářsky nejpřitažlivější a nejvíce zapadá do české tradice, navazuje na Erbenovu Kytici, ale útvary balady a romance nechápe tradičně, přetváří je osobitým způsobem, stírá rozdíly mezi nimi (balady často rozmarné, humorné, žertovné a bez tragiky, romance zase mohou končit tragicky), obojí je u Nerudy osobitý lyrickoepický útvar, celkově převládá jemný humor, ironie a vtip, často reflexe, náměty aktualizuje a rozšiřuje - obecně lidské vztahy, hlavně vztah matky a syna, náměty české (historické anekdoty, otázky národního charakteru), náměty legendární a novozákonní, ale zčeštěné a jakoby v lidovém podání, i aktuální témata.