Počátky realismu v české literatuře

Jak to přišlo, že dne 20. srpna 1849 o půl jedné s poledne Rakousko nebylo rozbořeno – příběh z dětství, kdy se s kamarády domluvili, že zničí Rakousko. Utvořili tajný spolek, vypracovali tajný plán dobytí Prahy, sehnali si bambitku, chyběl jim už jen střelný prach, ten jim měl opatřit hokynář Pohorák. Dali mu všechny své peníze, on je ale propil, a tak bylo Rakousko zachráněno.

Psáno o letošních dušičkách – (forma dopisu) o slečně Máry, která zůstala starou pannou. Měla sice dva nápadníky, kteří jí téměř současně písemně vyznali lásku (ovšem z žertu), byli to kupec Cibulka a rytec Rechner, ale pak si to rozmysleli, prý aby tomu druhému nekazili štěstí. Máry je měla ráda oba a oběma dává na Dušičky na hrob stejný věnec.

Arabesky (1864) - soubor povídek, črt a obrázků ze soudobého pražského života, často lidé z okraje společnosti, včetně zlodějů a lehkých žen.

Trhani (1872) – povídka, dělníci na stavbě železnice.

dramatická činnost - pokusil se, lákala ho, ale sebekriticky toho záhy zanechal, i když mnohým se právě jeho hry líbily více než jeho poezie.

Vítězslav Hálek (1835-1874)

- básník, prozaik, novinář (spolu s Nerudou v Národních listech – psal literární a divadelní kritiky, fejetony), překladatel, organizátor společenského života, přátelství s Nerudou

- život: krátký (39 let), ale šťastný, harmonický, úspěšný, neměl existenční problémy; zřejmě i z toho pramení jeho poetika

- Pro vystižení tohoto básníka se přímo nabízí porovnání s Nerudou – Hálek byl téměř pravým opakem. Současníky byl Hálek velmi oblíben a pokládán za lepšího básníka než Neruda (jak kritikou, tak čtenáři), neboť vyhovoval dobovým náladám a představám o poezii. Až později (po jejich smrti) generace 90. let 19. stol. Nerudu docenila a vyzdvihla a Hálka naopak zase zkritizovala (možná až příliš tvrdě) pro jeho jednostrannost, idyličnost apod. To ostatně vystihl už Neruda, když řekl, že v Hálkových básních je sice hluboký cit, ale myšlenek tak na 15 básní. Vytýká mu, že se omezuje na pár motivů již mnohokrát umělecky využitých. Vybízí ho k námětům širšího, obecnějšího významu.

Dnes z Hálkovy tvorby ceníme zejména lyrickou poezii:

- čiší z ní optimismus, pohoda, smířlivost, harmonie, bezkonfliktnost, radost, víra ve šťastnou a všemocnou lásku, nadšení, vzrušení, téměř idyličnost (oproti Nerudovi - rozpory, kritičnost atd.)

- forma - většinou písňová forma, zpěvný melodický verš, pravidelný až jednotvárný (ve stavbě, v rýmu, ve výrazné intonaci), působí spontánně, lehce, jako by improvizoval, hojně užívá básnické obrazy, přitom snadno zapamatovatelná, přístupná, srozumitelná

- celkově líbivá, konvenční

Sbírky lyriky:

Večerní písně – čít 2 s. 91- hlavně milostné, o štěstí, o celkové harmonii lidských vztahů (příklad vidí v přírodě), láska má podle něj obrovskou harmonizující sílu – navrací rovnováhu, naplňuje ušlechtilými myšlenkami apod.; i umění otvírá cestu k lásce, proto i básně o úloze básníka, např.: Kdo v zlaté struny zahrát zná, Nekamenujte proroky (zhudebnil Smetana, tyto 2 i další básně, některé zhudebnili Dvořák, Bendl), Přilítlo jaro zdaleka - malá slovní zásoba, ale slova užívá v různých významových odstínech