Počátky realismu v české literatuře

V přírodě – čít 2 s. 93 – ještě více než v první sbírce nachází v přírodě zdroj a příklad harmonie, klidu, moudrosti a samozřejmě i krásu - vnímá ji všemi smysly (romantické rysy)

Sbírka, v níž převažuje epika:

Pohádky z naší vesnice – pestrý obraz českého venkova

Povídky:

- z venkova - námětem spory dětí s rodiči, kteří brání jejich štěstí v lásce, tvrdé zacházení mladých se starými na výminku apod.; Hálek není kritický jen upozorňuje, jak předsudky, majetek a postavení neblaze ovlivňují vztahy mezi lidmi, rozpory chce překonat láskou, životem v souladu s přírodou (realistický i romantický přístup), např. – Muzikantská Liduška – smutný příběh dívky, která je donucena kvůli penězům k nešťastnému sňatku (má ráda jiného) a pomate se z toho; Na statku a v chaloupce, Na vejminku

- z městského prostředí – např. Poldík rumař (ten, kdo odváží stavební rum = odpad, rozpadlé zdivo, na skládku - rumiště) – věrohodně a hlouběji prokreslena psychologie hlavní postavy, Poldík má vysoké lidské kvality – stará se o dítě své bývalé milé, i když to není jeho dítě.

Pokusy o román a drama – neúspěšné.

Karolína Světlá (1830-1899)

- položila základy venkovské prózy, po Nerudovi největší umělecká osobnost mezi májovci

Život: vlastním jménem Johanna Rottová, pocházela z pražské poloněmecké rodiny, její domácí učitel Petr Mužák v ní probudil vztah k českému národnímu životu a literatuře, posléze se za něj provdala; vliv Němcové, velký význam pro její tvorbu měl citový vztah k Nerudovi, jejich intelektuální souznění bylo důležité pro oba, tato láska, která nesměla překročit meze přátelství, posílila její víru ve smysl mravní oběti; po smrti dcerky pobývala často ve vesnici Světlá pod Ještědem (podle ní pseudonym), nalezla zde klid a vnitřní rovnováhu

- psala prózu městskou (povídky Černý Petříček, První Češka), pokoušela se o historickou (Zvonečková královna, Poslední paní Hlohovská), ale dodnes je ceněna nejvíce umělecky nejzdařilejší próza vesnická (ještědská):

- nejde o realistické zobrazení prostředí a poměrů na venkově, důraz je kladen na zobrazení hlavní postavy, která je vytvořena dle představ autorky a představuje její myšlenky; děj a zápletka pojaty romanticky, život se snaží harmonizovat;

- většina hlavních postav jsou ženy, které jsou nuceny volit mezi láskou a mravní povinností, řešením situace je zpravidla mravní zdokonalení hrdinky, ta se zříká osobního štěstí, obětuje se, vítězí odpovědnost; postavy jsou tedy sice psychologicky vykreslené, ale poněkud idealizované, vykalkulované, nevěrohodné (jak jí říkal i Neruda, nejsou živé);

- dobrá je fabulační schopnost autorky – dovednost vymýšlet příběhy, zápletky, události, činy;

- ještědské romány: